1 And Elihu made answer and said,
2 Give ear, you wise, to my words; and you who have knowledge, give attention to me;
3 For words are tested by the ear, as food is tasted by the mouth.
4 Let us make the decision for ourselves as to what is right; let us have the knowledge among ourselves of what is good.
5 For Job has said, I am upright, and it is God who has taken away my right;
6 Though I am right, still I am in pain; my wound may not be made well, though I have done no wrong.
7 What man is like Job, a man who freely makes sport of God,
8 And goes in the company of evil-doers, walking in the way of sinners?
9 For he has said, It is no profit to a man to take delight in God.
10 Now then, you wise, take note; you men of knowledge, give ear to me. Let it be far from God to do evil, and from the Ruler of all to do wrong.
11 For he gives to every man the reward of his work, and sees that he gets the fruit of his ways.
12 Truly, God does not do evil, and the Ruler of all is not a false judge.
13 Who put the earth into his care, or made him responsible for the world?
14 If he made his spirit come back to him, taking his breath into himself again,
15 All flesh would come to an end together, and man would go back to the dust.
16 If you are wise, take note of this; give ear to the voice of my words.
17 How may a hater of right be a ruler? and will you say that the upright Ruler of all is evil?
18 He who says to a king, You are an evil-doer; and to rulers, You are sinners;
19 Who has no respect for rulers, and who gives no more attention to those who have wealth than to the poor, for they are all the work of his hands.
20 Suddenly they come to an end, even in the middle of the night: the blow comes on the men of wealth, and they are gone, and the strong are taken away without the hand of man.
21 For his eyes are on the ways of a man, and he sees all his steps.
22 There is no dark place, and no thick cloud, in which the workers of evil may take cover.
23 For he does not give man a fixed time to come before him to be judged.
24 He sends the strong to destruction without searching out their cause, and puts others in their place.
25 For he has knowledge of their works, overturning them in the night, so that they are crushed.
26 The evil-doers are broken by his wrath, he puts his hand on them with force before the eyes of all onlookers.
27 Because they did not go after him, and took no note of his ways,
28 So that the cry of the poor might come up to him, and the prayer of those in need come to his ears.
29 ...
30 ...
31 ...
32 ...
33 ...
34 Men of knowledge, and all wise men, hearing me, will say,
35 Job's words do not come from knowledge; they are not the fruit of wisdom.
36 May Job be tested to the end, because his answers have been like those of evil men.
37 For in addition to his sin, he is uncontrolled in heart; before our eyes he makes sport of God, increasing his words against him.
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.