1 And getting the twelve together, he gave them power and authority over all evil spirits and over diseases, to make them well.
2 And he sent them out to be preachers of the kingdom of God, and to make well those who were ill.
3 And he said to them, Take nothing for your journey, no stick or bag or bread or money, and do not take two coats.
4 And if you go into a house, let that house be your resting-place till you go away.
5 And if any people will not take you in, when you go away from that town, put off its dust from your feet for a witness against them.
6 And they went away, journeying through all the towns, preaching the good news and making people free from diseases in all places.
7 Now Herod the king had news of all these things: and he was in doubt, because it was said by some people that John had come back from the dead;
8 And by some, that Elijah had come; and by others, that one of the old prophets had come back to life.
9 And Herod said, I put John to death: but who is this, of whom such stories are given to me? And he had a desire to see him.
10 And the twelve, when they came back, gave him an account of what they had done. And he took them with him and went away from the people to a town named Beth-saida.
11 But the people, getting news of it, went after him: and he was pleased to see them, and gave them teaching about the kingdom of God, and made those well who were in need of it.
12 And the day went on; and the twelve came to him and said, Send these people away so that they may go into the towns and the country round about and get resting-places and food for themselves, for we are in a waste place.
13 But he said, Give them food yourselves. And they said, We have only five cakes of bread and two fishes, if we do not go and get food for all these people.
14 For there were about five thousand men. And he said to his disciples, Make them be seated in groups, about fifty to a group.
15 And they did so, and made them all be seated.
16 And he took the five cakes of bread and the two fishes and, looking up to heaven, he said words of blessing over them, and when they had been broken, he gave them to the disciples to give to the people.
17 And they all took the food and had enough; and they took up of the broken bits which were over, twelve baskets full.
18 And it came about that when he was in prayer, by himself, and the disciples were with him, he put a question to them, saying, Who do the people say I am?
19 And they, answering, said, John the Baptist; but others say Elijah; and others, that one of the old prophets has come back.
20 And he said, But who do you say that I am? And Peter, answering, said, The Christ of God.
21 But he gave them special orders, not to say this to any man;
22 Saying, The Son of man will undergo much and be put on one side by the rulers and the chief priests and the teachers of the law, and be put to death, and on the third day he will come back to life.
23 And he said to them all, If any man has a desire to come after me, let him give up all, and take up his cross every day, and come after me.
24 For whoever has a desire to keep his life will have it taken from him, but whoever gives up his life because of me, will keep it.
25 For what profit will a man have if he gets all the world, but undergoes loss or destruction himself?
26 For if any man has a feeling of shame because of me or of my words, the Son of man will have shame because of him when he comes in his glory and the glory of the Father and of the holy angels.
27 But truly I say to you, Some of those who are here now will have no taste of death till they see the kingdom of God.
28 And about eight days after he had said these things, he took Peter and John and James with him and went up into the mountain for prayer.
29 And while he was in prayer, his face was changed and his clothing became white and shining.
30 And two men, Moses and Elijah, were talking with him;
31 Who were seen in glory and were talking of his death which was about to take place in Jerusalem.
32 Now Peter and those who were with him were overcome with sleep: but when they were fully awake, they saw his glory and the two men who were with him.
33 And when they were about to go away from him, Peter said to Jesus, Master, it is good for us to be here; let us make three tents, one for you and one for Moses and one for Elijah: having no knowledge of what he was saying.
34 And while he said these things, the shade of a cloud came over them, and they were full of fear when they went into the cloud.
35 And there was a voice from the cloud saying, This is my Son, the man of my selection; give ear to him.
36 And after the voice was gone they saw that Jesus was by himself. And they kept quiet, and said nothing at that time to anyone of the things which they had seen.
37 And on the day after, when they came down from the mountain, a great band of people came to him.
38 And a man from among them, crying out, said, Master, I make a request to you, give a thought to my son, for he is my only child:
39 And see, a spirit takes him, and suddenly he gives a cry, twisted in pain and streaming at the lips, and when it goes away from him at last, he is marked as from blows.
40 And I made a request to your disciples to send it out of him, but they were not able to do it.
41 And Jesus said, O generation without faith and false in heart, how long will I have to be with you and put up with you? let your son come here.
42 And while he was coming, he was pushed violently down and twisted by the evil spirit. But Jesus gave sharp orders to the unclean spirit, and made the boy well, and gave him back to his father.
43 And they were full of wonder at the great power of God. But while they were all wondering at all the things which he did, he said to his disciples,
44 Let these words go deep into your ears, for the Son of man will be given up into the hands of men.
45 But this saying was not clear to them and its sense was kept secret from them so that they were not able to see it: and they had fear of questioning him about it.
46 Now there was a discussion among them about which of them would be the greatest.
47 But when Jesus saw the reasoning of their hearts, he took a small child and put him by his side,
48 And said to them, Whoever gives honour to this child in my name, gives honour to me: and whoever gives honour to me, gives honour to him who sent me: for whoever is least among you all, that man is great.
49 And John, answering, said, Master, we saw a man driving out evil spirits in your name, and we did not let him do it, because he was not one of us.
50 But Jesus said to him, Let him do it, for he who is not against you is for you.
51 And it came about that when the days were near for him to be taken up, his face was turned to go to Jerusalem,
52 And he sent men before: and they came to a small town of Samaria to make ready for him.
53 But they would not have him there, because he was clearly going to Jerusalem.
54 And when his disciples, James and John, saw this, they said, Lord, may we send fire from heaven and put an end to them?
55 But turning round he said sharp words to them.
56 And they went to another small town.
57 And when they were on the way, a certain man said to him, I will come after you wherever you go.
58 And Jesus said to him, Foxes have holes and the birds of the air have resting-places, but the Son of man has nowhere to put his head.
59 And he said to another, Come after me. But he said, Lord, let me first go and give the last honours to my father.
60 But he said to him, Let the dead take care of their dead; it is for you to go and give news of the kingdom of God.
61 And another man said, I will come with you, Lord, but first let me say a last good-day to those who are at my house.
62 But Jesus said, No man, having put his hand to the plough and looking back, is good enough for the kingdom of God.
1 I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
3 A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.
5 A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim.
6 I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
7 Uslyšel pak Herodes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,
8 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.
9 I řekl Herodes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.
10 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.
11 To když zvěděli zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
12 Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte učedlníků, řekli jemu: Rozpusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.
13 I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?
14 Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým: Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.
15 I učinili tak, a posadili se všickni.
16 A vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.
17 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.
18 I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?
19 A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.
20 I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího.
21 A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili,
22 Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
23 I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji.
25 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?
26 Neb kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů.
27 Ale pravímť vám jistě: Jsouť někteří z těch, jenž tuto stojí, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží.
28 I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
29 A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.
30 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
31 Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.
32 Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním.
33 I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tuto tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.
34 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak učedlníci, když oni vcházeli do oblaku.
35 I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte.
36 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž jsou viděli.
37 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.
38 A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám.
39 A aj, duch jej napadá, a on ihned křičí, a sliní se, a ďábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.
40 I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
41 I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Přiveď sem syna svého.
42 A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho.
43 I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:
44 Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.
45 Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.
46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší.
47 Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe,
48 A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
49 I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi.
50 I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest.
51 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhůru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma,
52 Že poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu.
53 I nepřijali ho, protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
54 A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil?
55 A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.
56 Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného městečka.
57 Stalo se pak, když šli cestou, řekl jemu jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.
58 I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
59 I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého.
60 I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.
61 I řekl opět jiný : Půjdu za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém.
62 Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.