1 And the Lord said to Moses,
2 Give orders to the children of Israel to give you clean olive oil for the light, so that a light may be burning at all times,
3 Outside the veil of the ark in the Tent of meeting; let Aaron see that it is burning from evening till morning at all times before the Lord: it is a rule for ever through all your generations.
4 Let Aaron put the lights in order on the support before the Lord at all times.
5 And take the best meal and make twelve cakes of it, a fifth part of an ephah in every cake.
6 And put them in two lines, six in a line, on the holy table before the Lord.
7 And on the lines of cakes put clean sweet-smelling spices, for a sign on the bread, an offering made by fire to the Lord.
8 Every Sabbath day regularly, the priest is to put it in order before the Lord: it is offered for the children of Israel, an agreement made for ever.
9 And it will be for Aaron and his sons; they are to take it for food in a holy place: it is the most holy of all the offerings made by fire to the Lord, a rule for ever.
10 And a son of an Israelite woman, whose father was an Egyptian, went out among the children of Israel and had a fight with a man of Israel by the tents;
11 And the son of the Israelite woman said evil against the holy Name, with curses; and they took him to Moses. His mother's name was Shelomith, the daughter of Dibri, of the tribe of Dan.
12 And they kept him shut up, till a decision might be given by the mouth of the Lord.
13 And the Lord said to Moses,
14 Take the curser outside the tent-circle; and let all in whose hearing the words were said put their hands on his head, and let him be stoned by all the people.
15 And say to the children of Israel, As for any man cursing God, his sin will be on his head.
16 And he who says evil against the name of the Lord will certainly be put to death; he will be stoned by all the people; the man who is not of your nation and one who is an Israelite by birth, whoever says evil against the holy Name is to be put to death.
17 And anyone who takes another's life is certainly to be put to death.
18 And anyone wounding a beast and causing its death, will have to make payment for it: a life for a life.
19 And if a man does damage to his neighbour, as he has done, so let it be done to him;
20 Wound for wound, eye for eye, tooth for tooth; whatever damage he has done, so let it be done to him.
21 He who puts a beast to death will have to make payment for it; he who puts a man to death will himself be put to death.
22 You are to have the same law for a man of another nation living among you as for an Israelite; for I am the Lord your God.
23 And Moses said these words to the children of Israel, and they took the man who had been cursing outside the tent-circle and had him stoned. The children of Israel did as the Lord gave orders to Moses.
1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly.
3 Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich.
4 Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky.
5 A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi.
6 A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem.
7 Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu.
8 Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou.
9 I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným.
10 Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským.
11 I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.)
12 A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti.
13 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
14 Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje.
15 Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj.
16 Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.
17 Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře.
18 Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.
19 Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu:
20 Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu.
21 Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře.
22 Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
23 Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.