1 And when they came near to Jerusalem, to Beth-phage and Bethany, at the Mountain of Olives, he sent two of his disciples,

2 And said to them, Go into the little town opposite: and when you come to it, you will see a young ass with a cord round his neck, on which no man has ever been seated; let him loose, and come back with him.

3 And if anyone says to you, Why are you doing this? say, The Lord has need of him and will send him back straight away.

4 And they went away and saw a young ass by the door outside in the open street; and they were getting him loose.

5 And some of those who were there said to them, What are you doing, taking the ass?

6 And they said to them the words which Jesus had said; and they let them go.

7 And they took the young ass to Jesus, and put their clothing on him, and he got on his back.

8 And a great number put down their clothing in the way; and others put down branches which they had taken from the fields.

9 And those who went in front, and those who came after, were crying, Glory: A blessing on him who comes in the name of the Lord:

10 A blessing on the coming kingdom of our father David: Glory in the highest.

11 And he went into Jerusalem into the Temple; and after looking round about on all things, it being now evening, he went out to Bethany with the twelve.

12 And on the day after, when they had come out from Bethany, he was in need of food.

13 And seeing a fig-tree in the distance with leaves, he went to see if by chance it had anything on it: and when he came to it, he saw nothing but leaves, for it was not the time for the fruit.

14 And he said to it, Let no man take fruit from you for ever. And his disciples took note of his words.

15 And they came to Jerusalem; and he went into the Temple, and sent out those who were trading there, overturning the tables of the money-changers and the seats of those who were offering doves for money;

16 And he would not let any man take a vessel through the Temple.

17 And he gave them teaching, and said to them, Is it not in the Writings, My house is to be named a house of prayer for all the nations? but you have made it a hole of thieves.

18 And it came to the ears of the chief priests and scribes, and they took thought how they might put him to death; being in fear of him, because all the people were full of wonder at his teaching.

19 And every evening he went out of the town.

20 And when they were going by in the morning, they saw the fig-tree dead from the roots.

21 And Peter, having a memory of it, said to him, Master, see, the tree which was cursed by you is dead.

22 And Jesus, answering, said to them, Have God's faith.

23 Truly I say to you, Whoever says to this mountain, Be taken up and be put into the sea; and has no doubt in his heart, but has faith that what he says will come about, he will have his desire.

24 For this reason I say to you, Whatever you make a request for in prayer, have faith that it has been given to you, and you will have it.

25 And whenever you make a prayer, let there be forgiveness in your hearts, if you have anything against anyone; so that you may have forgiveness for your sins from your Father who is in heaven.

26 []

27 And they came again to Jerusalem: and while he was walking in the Temple, there came to him the chief priests and the scribes and those in authority:

28 And they said to him, By what authority do you do these things? or who gave you authority to do these things?

29 And Jesus said to them, I will put to you one question; give me an answer, and I will say by what authority I do these things.

30 The baptism of John, was it from heaven or from men? give me an answer.

31 And they gave thought to it among themselves, saying, If we say, From heaven; he will say, Why then did you not have faith in him?

32 But if we say, From men--they were in fear of the people, because all took John to be truly a prophet.

33 And they said in answer to Jesus, We have no idea. And Jesus said to them, And I will not say to you by what authority I do these things.

1 A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých,

2 A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně.

3 A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem.

4 I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.

5 Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?

6 Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.

7 Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.

8 Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.

9 A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.

10 Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.

11 I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.

12 A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.

13 A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků.

14 Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.

15 I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.

16 A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám.

17 I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.

18 Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho.

19 A když byl večer, vyšel Ježíš z města.

20 A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene.

21 Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.

22 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.

23 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.

24 Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.

25 A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.

26 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.

27 I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší.

28 I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil?

29 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.

30 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.

31 I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

32 Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok.

33 I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.