1 Then there came to Jesus from Jerusalem Pharisees and scribes, saying,
2 Why do your disciples go against the teaching of the fathers? for they take food with unwashed hands.
3 And in answer he said to them, Why do you, yourselves, go against the word of God on account of the teaching which has been handed down to you?
4 For God said, Give honour to your father and mother: and, He who says evil of father or mother will be put to death.
5 But you say, If a man says to his father or his mother, That by which you might have had profit from me is given to God;
6 There is no need for him to give honour to his father. And you have made the word of God without effect because of your teaching.
7 You false ones, well did Isaiah say of you,
8 These people give me honour with their lips, but their heart is far from me.
9 But their worship is to no purpose, while they give as their teaching the rules of men.
10 And he got the people together and said to them, Give ear, and let my words be clear to you:
11 Not that which goes into the mouth makes a man unclean, but that which comes out of the mouth.
12 Then the disciples came and said to him, Did you see that the Pharisees were troubled when these words came to their ears?
13 But he said in answer, Every plant which my Father in heaven has not put in the earth, will be taken up by the roots.
14 Let them be: they are blind guides. And if a blind man is guiding a blind man, the two will go falling into a hole together.
15 Then Peter said to him, Make the story clear to us.
16 And he said, Are you, like them, still without wisdom?
17 Do you not see that whatever goes into the mouth goes on into the stomach, and is sent out as waste?
18 But the things which come out of the mouth come from the heart; and they make a man unclean.
19 For out of the heart come evil thoughts, the taking of life, broken faith between the married, unclean desires of the flesh, taking of property, false witness, bitter words:
20 These are the things which make a man unclean; but to take food with unwashed hands does not make a man unclean.
21 And Jesus went away from there into the country of Tyre and Sidon.
22 And a woman of Canaan came out from those parts, crying and saying, Have pity on me, O Lord, Son of David; my daughter is greatly troubled with an unclean spirit.
23 But he gave her no answer. And his disciples came and said to him, Send her away, for she is crying after us.
24 But he made answer and said, I was sent only to the wandering sheep of the house of Israel.
25 But she came and gave him worship, saying, Help, Lord.
26 And he made answer and said, It is not right to take the children's bread and give it to the dogs.
27 But she said, Yes, Lord: but even the dogs take the bits from under their masters' table.
28 Then Jesus, answering, said to her, O woman, great is your faith: let your desire be done. And her daughter was made well from that hour.
29 And Jesus went from there and came to the sea of Galilee; and he went up into the mountain, and took his seat there.
30 And there came to him great numbers of people having with them those who were broken in body, or blind, or without voice, or wounded, or ill in any way, and a number of others; they put them down at his feet and he made them well:
31 So that the people were full of wonder when they saw that those who had no voice were talking, the feeble were made strong, those whose bodies were broken had the power of walking, and the blind were able to see: and they gave glory to the God of Israel.
32 And Jesus got his disciples together and said, I have pity for the people, because they have now been with me three days and have no food: and I will not send them away without food, or they will have no strength for the journey.
33 And the disciples say to him, How may we get enough bread in a waste place, to give food to such a number of people?
34 And Jesus says to them, How much bread have you? And they said, Seven cakes, and some small fishes.
35 Then he gave an order to the people to be seated on the earth,
36 And he took the seven cakes of bread and the fishes; and having given praise, he gave the broken bread to the disciples, and the disciples gave it to the people.
37 And they all took food, and had enough; and they took up of the broken bits, seven baskets full.
38 And there were four thousand men who took food, together with women and children.
39 And when he had sent the people away, he got into the boat, and came into the country of Magadan.
1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
6 A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9 Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
10 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11 Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
12 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
13 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
14 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
15 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
18 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
19 Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20 Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23 Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
27 A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29 A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33 I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
35 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36 A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
38 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.