1 O give praise to the Lord, for he is good: for his mercy is unchanging for ever.
2 Let those whose cause the Lord has taken up say so, his people whom he has taken out of the hands of their haters;
3 Making them come together out of all the lands, from the east and from the west, from the north and from the south.
4 They were wandering in the waste places; they saw no way to a resting-place.
5 Their souls became feeble for need of food and drink.
6 Then they sent up their cry to the Lord in their sorrow, and he gave them salvation out of all their troubles;
7 Guiding them in the right way, so that they might come into the town of their resting-place.
8 Let men give praise to the Lord for his mercy, and for the wonders which he does for the children of men!
9 He gives its desire to the unresting soul, so that it is full of good things.
10 Those who were in the dark, in the black night, in chains of sorrow and iron;
11 Because they went against the words of God, and gave no thought to the laws of the Most High:
12 So that he made their hearts weighted down with grief; they were falling, and had no helper.
13 Then they sent up their cry to the Lord in their sorrow, and he gave them salvation out of all their troubles.
14 He took them out of the dark and the black night, and all their chains were broken.
15 Let men give praise to the Lord for his mercy, and for the wonders which he does for the children of men!
16 The doors of brass are broken by his arm, and the bands of iron are cut in two.
17 Foolish men, because of their sins, and because of their wrongdoing, are troubled;
18 They are disgusted by all food, and they come near to the doors of death.
19 Then they send up their cry to the Lord in their sorrow, and he gives them salvation out of all their troubles.
20 He sent his word and made them well, and kept them safe from the underworld.
21 Let men give praise to the Lord for his mercy, and for the wonders which he does for the children of men!
22 Let them make offerings of praise, giving news of his works with cries of joy.
23 Those who go down to the sea in ships, who do business in the great waters;
24 They see the works of the Lord, and his wonders in the deep.
25 For at his word comes up the storm-wind, lifting high the waves.
26 The sailors go up to heaven, and down into the deep; their souls are wasted because of their trouble.
27 They are turned here and there, rolling like a man who is full of wine; and all their wisdom comes to nothing.
28 Then they send up their cry to the Lord in their sorrow, and he gives them salvation out of all their troubles.
29 He makes the storm into a calm, so that the waves are at peace.
30 Then they are glad, because the sea is quiet, and he takes them to the harbour of their desire.
31 Let men give praise to the Lord for his mercy, and for the wonders which he does for the children of men!
32 Let them give glory to him in the meeting of the people, and praise among the chiefs.
33 He makes rivers into waste places, and springs of water into a dry land;
34 He makes a fertile country into a salt waste, because of the sins of those who are living there.
35 He makes a waste land into a place of water, and a dry land into water-springs.
36 And there he gives the poor a resting-place, so that they may make themselves a town;
37 And put seed in the fields and make vine-gardens, to give them fruit.
38 He gives them his blessing so that they are increased greatly, and their cattle do not become less.
39 And when they are made low, and crushed by trouble and sorrow,
40 He puts an end to the pride of kings, and sends them wandering in the waste lands where there is no way.
41 But he puts the poor man on high from his troubles, and gives him families like a flock.
42 The upright see it and are glad: the mouth of the sinner is stopped.
43 Let the wise give thought to these things, and see the mercies of the Lord.
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?