1 To the chief music-maker. Of David. A Psalm. God of my praise, let my prayer be answered;
2 For the mouth of the sinner is open against me in deceit: his tongue has said false things against me.
3 Words of hate are round about me; they have made war against me without cause.
4 For my love they give me back hate; but I have given myself to prayer.
5 They have put on me evil for good; hate in exchange for my love.
6 Put an evil man over him; and let one be placed at his right hand to say evil of him.
7 When he is judged, let the decision go against him; and may his prayer become sin.
8 Let his life be short; let another take his position of authority.
9 Let his children have no father, and his wife be made a widow.
10 Let his children be wanderers, looking to others for their food; let them be sent away from the company of their friends.
11 Let his creditor take all his goods; and let others have the profit of his work.
12 Let no man have pity on him, or give help to his children when he is dead.
13 Let his seed be cut off; in the coming generation let their name go out of memory.
14 Let the Lord keep in mind the wrongdoing of his fathers; and may the sin of his mother have no forgiveness.
15 Let them be ever before the eyes of the Lord, so that the memory of them may be cut off from the earth.
16 Because he had no mercy, but was cruel to the low and the poor, designing the death of the broken-hearted.
17 As he took pleasure in cursing, so let it come on him; and as he had no delight in blessing, let it be far from him.
18 He put on cursing like a robe, and it has come into his body like water, and into his bones like oil.
19 Let it be to him as a robe which he puts on, let it be like a band which is round him at all times.
20 Let this be the reward given to my haters from the Lord, and to those who say evil of my soul.
21 But, O Lord God, give me your help, because of your name; take me out of danger, because your mercy is good.
22 For I am poor and in need, and my heart is wounded in me.
23 I am gone like the shade when it is stretched out: I am forced out of my place like a locust.
24 My knees are feeble for need of food; there is no fat on my bones.
25 As for me, they make sport of me; shaking their heads when they see me.
26 Give me help, O Lord my God; in your mercy be my saviour;
27 So that they may see that it is the work of your hand; that you, Lord, have done it.
28 They may give curses but you give blessing; when they come up against me, put them to shame; but let your servant be glad.
29 Let my haters be clothed with shame, covering themselves with shame as with a robe.
30 I will give the Lord great praise with my mouth; yes, I will give praise to him among all the people.
31 For he is ever at the right hand of the poor, to take him out of the hands of those who go after his soul.
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.