1 A když přinesli truhlu Boží a postavili ji u prostřed stánku, kterýž jí byl rozbil David, tedy obětovali oběti zápalné a oběti pokojné před Bohem.

2 Zatím dokonav David obětování obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodinovu.

3 Rozdělil také všechněm mužům Izraelským, od muže až do ženy, jednomu každému po pecnu chleba a kusu masa, a í láhvici.

4 Potom postavil před truhlou Hospodinovou služebníky z Levítů k připomínání, k vyznávání a k chválení Hospodina Boha Izraelského.

5 Azaf byl přední, a druhý po něm Zachariáš, Jehiel, Semiramot, Jechiel, Mattitiáš, Eliab, Benaiáš, Obededom a Jehiel. Ti na nástrojích, na loutnách a harfách, ale Azaf na cymbálích hral.

6 Benaiáš pak a Jachaziel kněží s trubami byli ustavičně před truhlou smlouvy Boží.

7 Teprv toho dne ponejprvé nařídil David, aby slaven byl Hospodin zpěvem tímto od Azafa a bratří jeho:

8 Slavte Hospodina, zvěstujte jméno jeho, a oznamujte mezi národy skutky jeho.

9 Zpívejte a žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

10 Chlubte se v svatém jménu jeho, vesel se srdce těch, jenž hledají Hospodina.

11 Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

12 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho, i na soudy úst jeho.

13 Ó símě Izraele, služebníka jeho, ó synové Jákobovi, vyvolení jeho,

14 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

15 Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu jeho, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

16 Kterouž učinil s Abrahamem, a na přísahu jeho Izákovi.

17 A vystavil ji Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

18 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za provazec vládařství vašeho,

19 Ačkoli vás byl malý počet, a maličko byli jste v ní pohostinu.

20 A přecházeli od národu do národu, a z království k jinému lidu.

21 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

22 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

23 Zpívejte Hospodinu všecka země, zvěstujte den po dni spasení jeho.

24 Vypravujte mezi pohany slávu jeho, a mezi všemi národy divy jeho.

25 Nebo veliký jest Hospodin, a chvalitebný náramně, hroznější nade všecky bohy.

26 Všickni zajisté bohové národů jsou modly, Hospodin pak nebesa učinil.

27 Sláva a jasnost před ním, síla a veselé na místě jeho.

28 Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu i moc.

29 Vzdejte Hospodinu čest jména jeho,přineste dary a přiďte před oblíčej jeho,a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti.

30 Bojte se oblíčeje jeho všickni obyvatelé země, a budeť upevněn okršlek země, aby se nepohnul.

31 Veseliti se budou nebesa, a plésati bude země, a řeknou mezi pohany: Hospodin kraluje.

32 Zvuk vydá moře, i což v něm jest, veseliti se bude pole i vše, což jest na něm.

33 Tedy prozpěvovati bude dříví lesní před Hospodinem, neboť se béře, aby soudil zemi.

34 Oslavujte Hospodina, neb dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

35 A rcete: Zachovej nás, Bože spasení našeho, a shromažď nás, a vytrhni nás z pohanů, abychom slavili svaté jméno tvé, a chlubili se v chvále tvé.

36 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků a až na věky. I řekl všecken lid: Amen, i Halelujah.

37 I nechal tu David před truhlou smlouvy Hospodinovy Azafa a bratří jeho, aby přisluhovali před truhlou ustavičně podlé povinnosti dne každého.

38 Též i Obededoma s bratřími jejich, osob šedesáte osm, Obededoma, pravím, syna Jedutunova, a Chosi, aby vrátní byli.

39 Sádocha také kněze a bratří jeho za kněží nechal před příbytkem Hospodinovým na výsosti, kteráž byla v Gabaon,

40 Aby obětovali zápaly Hospodinu na oltáři zápalu ustavičně, ráno i večer, podlé všeho, což psáno jest v zákoně Hospodinově, jejž vydal Izraelovi.

41 A s nimi nechal Hémana a Jedutuna a jiných vybraných, kteříž vyčteni byli zejména, aby vzdávali chválu Hospodinu, proto že na věky trvá milosrdenství jeho.

42 Těm také, totiž Hémanovi a Jedutunovi, nechal trub a cymbálů, aby zvučeli, i jiných nástrojů muziky Boží, syny pak Jedutunovy postavil u vrat.

43 A tak rozešel se všecken lid, jeden každý do domu svého; David též navrátil se, aby požehnání dal domu svému.

1 Trouxeram, pois, a arca de Deus e a colocaram no meio da tenda que Davi lhe tinha armado; e ofereceram holocaustos e sacrifícios pacíficos perante Deus.

2 Tendo Davi acabado de oferecer os holocaustos e sacrifícios pacíficos, abençoou o povo em nome do Senhor.

3 Então repartiu a todos em Israel, tanto a homens como a mulheres, a cada um, um pão, um pedaço de carne e um bolo de passas.

4 Também designou alguns dos levitas por ministros perante a arca do Senhor, para celebrarem, e para agradecerem e louvarem ao Senhor Deus de Israel, a saber:

5 Asafe, o chefe, e Zacarias, o segundo depois dele; Jeiel, Semiramote, Jeiel, Matitias, Eliabe, Benaías, Obede-Edom e Jeiel, com alaúdes e com harpas; e Asafe se fazia ouvir com címbalos;

6 e Benaías e Jaaziel, os sacerdotes, tocavam trombetas continuamente perante a arca do pacto de Deus.

7 Foi nesse mesmo dia que Davi, pela primeira vez, ordenou que pelo ministério de Asafe e de seus irmãos se dessem ações de graças ao Senhor, nestes termos:

8 Louvai ao Senhor, invocai o seu nome; fazei conhecidos entre os povos os seus feitos.

9 Cantai-lhe, salmodiai-lhe, falai de todas as suas obras maravilhosas.

10 Gloriai-vos no seu santo nome; alegre-se o coração dos que buscam ao Senhor.

11 Buscai ao Senhor e a sua força; buscai a sua face continuamente.

12 Lembrai-vos das obras maravilhosas que ele tem feito, dos seus prodígios, e dos juízos da sua boca,

13 vós, descendência de Israel, seus servos, vós, filhos de Jacó, seus eleitos.

14 Ele é o Senhor nosso Deus; em toda a terra estão os seus juízos.

15 Lembrai-vos perpetuamente do seu pacto, da palavra que prescreveu para mil gerações;

16 do pacto que fez com Abraão, do seu juramento a Isaque,

17 o qual também a Jacó confirmou por estatuto, e a Israel por pacto eterno,

18 dizendo: A ti te darei a terra de Canaã, quinhão da vossa herança.

19 Quando eram poucos em número, sim, mui poucos, e estrangeiros na terra,

20 andando de nação em nação, e dum reino para outro povo,

21 a ninguém permitiu que os oprimisse, e por amor deles repreendeu reis,

22 dizendo: Não toqueis os meus ungidos, e não façais mal aos meus profetas.

23 Cantai ao Senhor em toda a terra; proclamai de dia em dia a sua salvação.

24 Publicai entre as nações a sua gloria, entre todos os povos as suas maravilhas.

25 Porque grande é o Senhor, e mui digno de louvor; também é mais temível do que todos os deuses.

26 Pois todos os deuses dos povos são ídolos, porém o Senhor fez os céus.

27 Diante dele há honra e majestade; há força e alegria no seu lugar.

28 Tributai ao Senhor, ó famílias dos povos, tributai ao Senhor glória e força.

29 Tributai ao Senhor a glória devida ao seu nome; trazei presentes, e vinde perante ele; adorai ao Senhor vestidos de trajes santos.

30 Trema diante dele toda a terra; o mundo se acha firmado, de modo que se não pode abalar.

31 Alegre-se o céu, e regozije-se a terra; e diga-se entre as nações: O Senhor reina.

32 Brama o mar e a sua plenitude; exulte o campo e tudo o que nele há;

33 então jubilarão as árvores dos bosques perante o Senhor, porquanto vem julgar a terra.

34 Dai graças ao Senhor, porque ele é bom; porque a sua benignidade dura para sempre.

35 E dizei: Salva-nos, ó Deus da nossa salvação, e ajunta-nos, e livra-nos das nações, para que demos graças ao teu santo nome, e exultemos no teu louvor.

36 Bendito seja o Senhor Deus de Israel, de eternidade a eternidade. Então todo o povo disse: Amém! e louvou ao Senhor.

37 Davi, pois, deixou ali, diante da arca do pacto do Senhor, Asafe e seus irmãos, para ministrarem continuamente perante a arca, segundo a exigência de cada dia.

38 Também deixou Obeede-Edom , com seus irmãos, sessenta e oito; Obede-Edomsa filho de Jedútum e Hosa, para serem porteiros;

39 e deixou Zadoque, o sacerdote, e seus irmãos, os sacerdotes, diante do tabernáculo do Senhor, no alto que havia em Gibeão,

40 para oferecerem holocaustos ao Senhor continuamente, pela manhã e à tarde, sobre o altar dos holocaustos; e isto segundo tudo o que está escrito na lei que o Senhor tinha ordenado a Israel;

41 e com eles Hemã, e Jedútum e os demais escolhidos, que tinham sido nominalmente designados, para darem graças ao Senhor, porque a sua benignidade dura para sempre.

42 Estavam Hemã e Jedútun encarregados das trombetas e dos címbalos para os que os haviam de tocar, e dos outros instrumentos para os cânticos de Deus; e os filhos de Jedútun estavam à porta.

43 Então todo o povo se retirou, cada um para a sua casa; e Davi voltou para abençoar a sua casa.