1 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

2 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

3 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

4 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

5 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

6 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

7 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

8 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

9 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

10 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

11 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

12 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

13 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

14 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

15 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

16 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

17 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

18 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

19 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

20 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

21 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

22 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

23 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

24 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

25 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

26 **

27 **

28 **

29 **

30 **

31 **

32 **

33 **

34 **

1 Poderás tirar com anzol o leviatã, ou apertar-lhe a língua com uma corda?

2 Poderás meter-lhe uma corda de junco no nariz, ou com um gancho furar a sua queixada?

3 Porventura te fará muitas súplicas, ou brandamente te falará?

4 Fará ele aliança contigo, ou o tomarás tu por servo para sempre?

5 Brincarás com ele, como se fora um pássaro, ou o prenderás para tuas meninas?

6 Farão os sócios de pesca tráfico dele, ou o dividirão entre os negociantes?

7 Poderás encher-lhe a pele de arpões, ou a cabeça de fisgas?

8 Põe a tua mão sobre ele; lembra-te da peleja; nunca mais o farás!

9 Eis que é vã a esperança de apanhá-lo; pois não será um homem derrubado só ao vê-lo?

10 Ninguém há tão ousado, que se atreva a despertá-lo; quem, pois, é aquele que pode erguer-se diante de mim?

11 Quem primeiro me deu a mim, para que eu haja de retribuir-lhe? Pois tudo quanto existe debaixo de todo céu é meu.

12 Não me calarei a respeito dos seus membros, nem da sua grande força, nem da graça da sua estrutura.

13 Quem lhe pode tirar o vestido exterior? Quem lhe penetrará a couraça dupla?

14 Quem jamais abriu as portas do seu rosto? Pois em roda dos seus dentes está o terror.

15 As suas fortes escamas são o seu orgulho, cada uma fechada como por um selo apertado.

16 Uma à outra se chega tão perto, que nem o ar passa por entre elas.

17 Umas às outras se ligam; tanto aderem entre si, que não se podem separar.

18 Os seus espirros fazem resplandecer a luz, e os seus olhos são como as pestanas da alva.

19 Da sua boca saem tochas; faíscas de fogo saltam dela.

20 Dos seus narizes procede fumaça, como de uma panela que ferve, e de juncos que ardem.

21 O seu hálito faz incender os carvões, e da sua boca sai uma chama.

22 No seu pescoço reside a força; e diante dele anda saltando o terror.

23 Os tecidos da sua carne estão pegados entre si; ela é firme sobre ele, não se pode mover.

24 O seu coração é firme como uma pedra; sim, firme como a pedra inferior duma mó.

25 Quando ele se levanta, os valentes são atemorizados, e por causa da consternação ficam fora de si.

26 Se alguém o atacar com a espada, essa não poderá penetrar; nem tampouco a lança, nem o dardo, nem o arpão.

27 Ele considera o ferro como palha, e o bronze como pau podre.

28 A seta não o poderá fazer fugir; para ele as pedras das fundas se tornam em restolho.

29 Os bastões são reputados como juncos, e ele se ri do brandir da lança.

30 Debaixo do seu ventre há pontas agudas; ele se estende como um trilho sobre o lodo.

31 As profundezas faz ferver, como uma panela; torna o mar como uma vasilha de ungüento.

32 Após si deixa uma vereda luminosa; parece o abismo tornado em brancura de cãs.

33 Na terra não há coisa que se lhe possa comparar; pois foi feito para estar sem pavor.

34 Ele vê tudo o que é alto; é rei sobre todos os filhos da soberba.