1 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

2 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

3 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

4 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

5 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

6 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

7 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.

8 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

9 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.

10 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.

11 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

12 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.

13 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.

14 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.

15 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.

16 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

17 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.

18 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

19 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

20 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.

21 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.

22 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.

23 Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

24 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.

25 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.

26 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.

27 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.

28 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.

1 O que ama a correção ama o conhecimento; mas o que aborrece a repreensão é insensato.

2 O homem de bem alcançará o favor do Senhor; mas ao homem de perversos desígnios ele condenará.

3 O homem não se estabelece pela impiedade; a raiz dos justos, porém, nunca será, removida.

4 A mulher virtuosa é a coroa do seu marido; porém a que procede vergonhosamente é como apodrecimento nos seus ossos.

5 Os pensamentos do justo são retos; mas os conselhos do ímpio são falsos.

6 As palavras dos ímpios são emboscadas para derramarem sangue; a boca dos retos, porém, os livrará.

7 Transtornados serão os ímpios, e não serão mais; porém a casa dos justos permanecerá.

8 Segundo o seu entendimento é louvado o homem; mas o perverso decoração é desprezado.

9 Melhor é o que é estimado em pouco e tem servo, do que quem se honra a si mesmo e tem falta de pão.

10 O justo olha pela vida dos seus animais; porém as entranhas dos ímpios são cruéis.

11 O que lavra a sua terra se fartará de pão; mas o que segue os ociosos é falto de entendimento.

12 Deseja o ímpio o despojo dos maus; porém a raiz dos justos produz o seu próprio fruto.

13 Pela transgressão dos lábios se enlaça o mau; mas o justo escapa da angústia.

14 Do fruto das suas palavras o homem se farta de bem; e das obras das suas mãos se lhe retribui.

15 O caminho do insensato é reto aos seus olhos; mas o que dá ouvidos ao conselho é sábio.

16 A ira do insensato logo se revela; mas o prudente encobre a afronta.

17 Quem fala a verdade manifesta a justiça; porém a testemunha falsa produz a fraude.

18 Há palrador cujas palavras ferem como espada; porém a língua dos sábios traz saúde.

19 O lábio veraz permanece para sempre; mas a língua mentirosa dura só um momento.

20 Engano há no coração dos que maquinam o mal; mas há gozo para os que aconselham a paz.

21 Nenhuma desgraça sobrevém ao justo; mas os ímpios ficam cheios de males.

22 Os lábios mentirosos são abomináveis ao Senhor; mas os que praticam a verdade são o seu deleite.

23 O homem prudente encobre o conhecimento; mas o coração dos tolos proclama a estultícia.

24 A mão dos diligentes dominará; mas o indolente será tributário servil.

25 A ansiedade no coração do homem o abate; mas uma boa palavra o alegra.

26 O justo é um guia para o seu próximo; mas o caminho dos ímpios os faz errar.

27 O preguiçoso não apanha a sua caça; mas o bem precioso do homem é para o diligente.

28 Na vereda da justiça está a vida; e no seu caminho não há morte.