1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.

1 O filho sábio ouve a instrução do pai; mas o escarnecedor não escuta a repreensão.

2 Do fruto da boca o homem come o bem; mas o apetite dos prevaricadores alimenta-se da violência.

3 O que guarda a sua boca preserva a sua vida; mas o que muito abre os seus lábios traz sobre si a ruína.

4 O preguiçoso deseja, e coisa nenhuma alcança; mas o desejo do diligente será satisfeito.

5 O justo odeia a palavra mentirosa, mas o ímpio se faz odioso e se cobre de vergonha.

6 A justiça guarda ao que é reto no seu caminho; mas a perversidade transtorna o pecador.

7 Há quem se faça rico, não tendo coisa alguma; e quem se faça pobre, tendo grande riqueza.

8 O resgate da vida do homem são as suas riquezas; mas o pobre não tem meio de se resgatar.

9 A luz dos justos alegra; porem a lâmpada dos ímpios se apagará.

10 Da soberba só provém a contenda; mas com os que se aconselham se acha a sabedoria.

11 A riqueza adquirida às pressas diminuíra; mas quem a ajunta pouco a pouco terá aumento.

12 A esperança adiada entristece o coração; mas o desejo cumprido é árvore devida.

13 O que despreza a palavra traz sobre si a destruição; mas o que teme o mandamento será galardoado.

14 O ensino do sábio é uma fonte devida para desviar dos laços da morte.

15 O bom senso alcança favor; mas o caminho dos prevaricadores é áspero:

16 Em tudo o homem prudente procede com conhecimento; mas o tolo espraia a sua insensatez.

17 O mensageiro perverso faz cair no mal; mas o embaixador fiel traz saúde.

18 Pobreza e afronta virão ao que rejeita a correção; mas o que guarda a repreensão será honrado.

19 O desejo que se cumpre deleita a alma; mas apartar-se do ma e abominação para os tolos.

20 Quem anda com os sábios será sábio; mas o companheiro dos tolos sofre aflição.

21 O mal persegue os pecadores; mas os justos são galardoados com o bem.

22 O homem de bem deixa uma herança aos filhos de seus filhos; a riqueza do pecador, porém, é reservada para o justo.

23 Abundância de mantimento há, na lavoura do pobre; mas se perde por falta de juízo.

24 Aquele que poupa a vara aborrece a seu filho; mas quem o ama, a seu tempo o castiga.

25 O justo come e fica satisfeito; mas o apetite dos ímpios nunca se satisfaz.