1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
1 A resposta branda desvia o furor, mas a palavra dura suscita a ira.
2 A língua dos sábios destila o conhecimento; porém a boca dos tolos derrama a estultícia.
3 Os olhos do Senhor estão em todo lugar, vigiando os maus e os bons.
4 Uma língua suave é árvore de vida; mas a língua perversa quebranta o espírito.
5 O insensato despreza a correção e seu pai; mas o que atende à admoestação prudentemente se haverá.
6 Na casa do justo há um grande tesouro; mas nos lucros do ímpio há perturbação.
7 Os lábios dos sábios difundem conhecimento; mas não o faz o coração dos tolos.
8 O sacrifício dos ímpios é abominável ao Senhor; mas a oração dos retos lhe é agradável.
9 O caminho do ímpio é abominável ao Senhor; mas ele ama ao que segue a justiça.
10 Há disciplina severa para o que abandona a vereda; e o que aborrece a repreensão morrerá.
11 O Seol e o Abadom estão abertos perante o Senhor; quanto mais o coração dos filhos dos homens!
12 O escarnecedor não gosta daquele que o repreende; não irá ter com os sábios.
13 O coração alegre aformoseia o rosto; mas pela dor do coração o espírito se abate.
14 O coração do inteligente busca o conhecimento; mas a boca dos tolos se apascenta de estultícia.
15 Todos os dias do aflito são maus; mas o coração contente tem um banquete contínuo.
16 Melhor é o pouco com o temor do Senhor, do que um grande tesouro, e com ele a inquietação.
17 Melhor é um prato de hortaliça, onde há amor, do que o boi gordo, e com ele o ódio.
18 O homem iracundo suscita contendas; mas o longânimo apazigua a luta.
19 O caminho do preguiçoso é como a sebe de espinhos; porém a vereda dos justos é uma estrada real.
20 O filho sábio alegra a seu pai; mas o homem insensato despreza a sua mãe.
21 A estultícia é alegria para o insensato; mas o homem de entendimento anda retamente.
22 Onde não há conselho, frustram-se os projetos; mas com a multidão de conselheiros se estabelecem.
23 O homem alegra-se em dar uma resposta adequada; e a palavra a seu tempo quão boa é!
24 Para o sábio o caminho da vida é para cima, a fim de que ele se desvie do Seol que é em baixo.
25 O Senhor desarraiga a casa dos soberbos, mas estabelece a herança da viúva.
26 Os desígnios dos maus são abominação para o Senhor; mas as palavras dos limpos lhe são aprazíveis.
27 O que se dá à cobiça perturba a sua própria casa; mas o que aborrece a peita viverá.
28 O coração do justo medita no que há de responder; mas a boca dos ímpios derrama coisas más.
29 Longe está o Senhor dos ímpios, mas ouve a oração dos justos.
30 A luz dos olhos alegra o coração, e boas-novas engordam os ossos.
31 O ouvido que escuta a advertência da vida terá a sua morada entre os sábios.
32 Quem rejeita a correção menospreza a sua alma; mas aquele que escuta a advertência adquire entendimento.
33 O temor do Senhor é a instrução da sabedoria; e adiante da honra vai a humildade.