1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.

2 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.

3 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.

4 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.

5 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.

6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.

8 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.

9 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.

11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?

12 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

13 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.

14 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.

15 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

16 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

17 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,

18 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

19 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.

20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

23 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

25 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

27 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.

28 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.

29 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

30 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

31 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.

33 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

34 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

1 Não tenhas inveja dos homens malignos; nem desejes estar com eles;

2 porque o seu coração medita a violência; e os seus lábios falam maliciosamente.

3 Com a sabedoria se edifica a casa, e com o entendimento ela se estabelece;

4 e pelo conhecimento se encherão as câmaras de todas as riquezas preciosas e deleitáveis.

5 O sábio é mais poderoso do que o forte; e o inteligente do que o que possui a força.

6 Porque com conselhos prudentes tu podes fazer a guerra; e há vitória na multidão dos conselheiros.

7 A sabedoria é alta demais para o insensato; ele não abre a sua boca na porta.

8 Aquele que cuida em fazer o mal, mestre de maus intentos o chamarão.

9 O desígnio do insensato é pecado; e abominável aos homens é o escarnecedor.

10 Se enfraqueces no dia da angústia, a tua força é pequena.

11 Livra os que estão sendo levados à morte, detém os que vão tropeçando para a matança.

12 Se disseres: Eis que não o sabemos; porventura aquele que pesa os corações não o percebe? e aquele que guarda a tua vida não o sabe? e não retribuirá a cada um conforme a sua obra?

13 Come mel, filho meu, porque é bom, e do favo de mel, que é doce ao teu paladar.

14 Sabe que é assim a sabedoria para a tua alma: se a achares, haverá para ti recompensa, e não será malograda a tua esperança.

15 Não te ponhas de emboscada, ó ímpio, contra a habitação do justo; nem assoles a sua pousada.

16 Porque sete vezes cai o justo, e se levanta; mas os ímpios são derribados pela calamidade.

17 Quando cair o teu inimigo, não te alegres, e quando tropeçar, não se regozije o teu coração;

18 para que o Senhor não o veja, e isso seja mau aos seus olhos, e desvie dele, a sua ira.

19 Não te aflijas por causa dos malfeitores; nem tenhas inveja dos ímpios;

20 porque o maligno não tem futuro; e a lâmpada dos ímpios se apagará.

21 Filho meu, teme ao Senhor, e ao rei; e não te entremetas com os que gostam de mudanças.

22 Porque de repente se levantará a sua calamidade; e a ruína deles, quem a conhecerá?

23 Também estes são provérbios dos sábios: Fazer acepção de pessoas no juízo não é bom.

24 Aquele que disser ao ímpio: Justo és; os povos o amaldiçoarão, as nações o detestarão;

25 mas para os que julgam retamente haverá delícias, e sobre eles virá copiosa bênção.

26 O que responde com palavras retas beija os lábios.

27 Prepara os teus trabalhos de fora, apronta bem o teu campo; e depois edifica a tua casa.

28 Não sejas testemunha sem causa contra o teu próximo; e não enganes com os teus lábios.

29 Não digas: Como ele me fez a mim, assim lhe farei a ele; pagarei a cada um segundo a sua obra.

30 Passei junto ao campo do preguiçoso, e junto à vinha do homem falto de entendimento;

31 e eis que tudo estava cheio de cardos, e a sua superfície coberta de urtigas, e o seu muro de pedra estava derrubado.

32 O que tendo eu visto, o considerei; e, vendo-o, recebi instrução.

33 Um pouco para dormir, um pouco para toscanejar, um pouco para cruzar os braços em repouso;

34 assim sobrevirá a tua pobreza como um salteador, e a tua necessidade como um homem armado.