1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

17 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

22 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

1 Fogem os ímpios, sem que ninguém os persiga; mas os justos são ousados como o leão.

2 Por causa da transgressão duma terra são muitos os seus príncipes; mas por virtude de homens prudentes e entendidos, ela subsistirá por longo tempo.

3 O homem pobre que oprime os pobres, é como chuva impetuosa, que não deixa trigo nenhum.

4 Os que abandonam a lei louvam os ímpios; mas os que guardam a lei pelejam contra eles.

5 Os homens maus não entendem a justiça; mas os que buscam ao Senhor a entendem plenamente.

6 Melhor é o pobre que anda na sua integridade, do que o rico perverso nos seus caminhos.

7 O que guarda a lei é filho sábio; mas o companheiro dos comilões envergonha a seu pai.

8 O que aumenta a sua riqueza com juros e usura, ajunta-a para o que se compadece do pobre.

9 O que desvia os seus ouvidos de ouvir a lei, até a sua oração é abominável.

10 O que faz com que os retos se desviem para um mau caminho, ele mesmo cairá na cova que abriu; mas os inocentes herdarão o bem.

11 O homem rico é sábio aos seus próprios olhos; mas o pobre que tem entendimento o esquadrinha.

12 Quando os justos triunfam há grande, glória; mas quando os ímpios sobem, escondem-se os homens.

13 O que encobre as suas transgressões nunca prosperará; mas o que as confessa e deixa, alcançará misericórdia.

14 Feliz é o homem que teme ao Senhor continuamente; mas o que endurece o seu coração virá a cair no mal.

15 Como leão bramidor, e urso faminto, assim é o ímpio que domina sobre um povo pobre.

16 O príncipe falto de entendimento é também opressor cruel; mas o que aborrece a avareza prolongará os seus dias.

17 O homem culpado do sangue de qualquer pessoa será fugitivo até a morte; ninguém o ajude.

18 O que anda retamente salvar-se-á; mas o perverso em seus caminhos cairá de repente.

19 O que lavra a sua terra se fartará de pão; mas o que segue os ociosos se encherá de pobreza.

20 O homem fiel gozará de abundantes bênçãos; mas o que se apressa a enriquecer não ficará impune.

21 Fazer acepção de pessoas não é bom; mas até por um bocado de pão prevaricará o homem.

22 Aquele que é cobiçoso corre atrás das riquezas; e não sabe que há de vir sobre ele a penúria.

23 O que repreende a um homem achará depois mais favor do que aquele que lisonjeia com a língua.

24 O que rouba a seu pai, ou a sua mãe, e diz: Isso não é transgressão; esse é companheiro do destruidor.

25 O cobiçoso levanta contendas; mas o que confia no senhor prosperará.

26 O que confia no seu próprio coração é insensato; mas o que anda sabiamente será livre.

27 O que dá ao pobre não terá falta; mas o que esconde os seus olhos terá muitas maldições.

28 Quando os ímpios sobem, escondem-se os homens; mas quando eles perecem, multiplicam-se os justos.