1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.

4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.

6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.

7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.

8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.

9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.

10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.

11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.

12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.

13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.

17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.

19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.

20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.

22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.

23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.

24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.

25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

1 Aquele que, sendo muitas vezes repreendido, endurece a cerviz, será quebrantado de repente sem que haja cura.

2 Quando os justos governam, alegra-se o povo; mas quando o ímpio domina, o povo geme.

3 O que ama a sabedoria alegra a seu pai; mas o companheiro de prostitutas desperdiça a sua riqueza.

4 O rei pela justiça estabelece a terra; mas o que exige presentes a transtorna.

5 O homem que lisonjeia a seu próximo arma-lhe uma rede aos passos.

6 Na transgressão do homem mau há laço; mas o justo canta e se regozija.

7 O justo toma conhecimento da causa dos pobres; mas o ímpio não tem entendimento para a conhecer.

8 Os escarnecedores abrasam a cidade; mas os sábios desviam a ira.

9 O sábio que pleiteia com o insensato, quer este se agaste quer se ria, não terá descanso.

10 Os homens sanguinários odeiam o íntegro; mas os retos procuram o seu bem.

11 O tolo derrama toda a sua ira; mas o sábio a reprime e aplaca.

12 O governador que dá atenção às palavras mentirosas achará que todos os seus servos são ímpios.

13 O pobre e o opressor se encontram; o Senhor alumia os olhos de ambos.

14 Se o rei julgar os pobres com eqüidade, o seu trono será estabelecido para sempre.

15 A vara e a repreensão dão sabedoria; mas a criança entregue a si mesma envergonha a sua mãe.

16 Quando os ímpios se multiplicam, multiplicam-se as transgressões; mas os justos verão a queda deles.

17 Corrige a teu filho, e ele te dará descanso; sim, deleitará o teu coração.

18 Onde não há profecia, o povo se corrompe; mas o que guarda a lei esse é bem-aventurado.

19 O servo não se emendará com palavras; porque, ainda que entenda, não atenderá.

20 Vês um homem precipitado nas suas palavras? Maior esperança há para o tolo do que para ele.

21 Aquele que cria delicadamente o seu servo desde a meninice, no fim tê-lo-á por herdeiro.

22 O homem iracundo levanta contendas, e o furioso multiplica as transgressões.

23 A soberba do homem o abaterá; mas o humilde de espírito obterá honra.

24 O que é sócio do ladrão odeia a sua própria alma; sendo ajuramentado, nada denuncia.

25 O receio do homem lhe arma laços; mas o que confia no Senhor está seguro.

26 Muitos buscam o favor do príncipe; mas é do Senhor que o homem recebe a justiça.

27 O ímpio é abominação para os justos; e o que é reto no seu caminho é abominação para o ímpio.