1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.

2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?

3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.

4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,

7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.

8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.

1 As palavras do rei Lemuel, rei de Massá, que lhe ensinou sua mãe.

2 Que te direi, filho meu? e que te direi, ó filho do meu ventre? e que te direi, ó filho dos meus votos?

3 Não dês às mulheres a tua força, nem os teus caminhos às que destroem os reis.

4 Não é dos reis, ó Lemuel, não é dos reis beber vinho, nem dos príncipes desejar bebida forte;

5 para que não bebam, e se esqueçam da lei, e pervertam o direito de quem anda aflito.

6 Dai bebida forte ao que está para perecer, e o vinho ao que está em amargura de espírito.

7 Bebam e se esqueçam da sua pobreza, e da sua miséria não se lembrem mais.

8 Abre a tua boca a favor do mudo, a favor do direito de todos os desamparados.

9 Abre a tua boca; julga retamente, e faze justiça aos pobres e aos necessitados.

10 Álefe. Mulher virtuosa, quem a pode achar? Pois o seu valor muito excede ao de jóias preciosas.

11 Bete. O coração do seu marido confia nela, e não lhe haverá falta de lucro.

12 Guímel. Ela lhe faz bem, e não mal, todos os dias da sua vida.

13 Dálete. Ela busca lã e linho, e trabalha de boa vontade com as mãos.

14 Hê. É como os navios do negociante; de longe traz o seu pão.

15 Vave. E quando ainda está escuro, ela se levanta, e dá mantimento à sua casa, e a tarefa às suas servas.

16 Zaine. Considera um campo, e compra-o; planta uma vinha com o fruto de suas mãos.

17 Hete. Cinge os seus lombos de força, e fortalece os seus braços.

18 Tete. Prova e vê que é boa a sua mercadoria; e a sua lâmpada não se apaga de noite.

19 Iode. Estende as mãos ao fuso, e as suas mãos pegam na roca.

20 Cafe. Abre a mão para o pobre; sim, ao necessitado estende as suas mãos.

21 Lâmede. Não tem medo da neve pela sua família; pois todos os da sua casa estão vestidos de escarlate.

22 Meme. Faz para si cobertas; de linho fino e de púrpura é o seu vestido.

23 Nune. Conhece-se o seu marido nas portas, quando se assenta entre os anciãos da terra.

24 Sâmerue. Faz vestidos de linho, e vende-os, e entrega cintas aos mercadores.

25 Aine. A força e a dignidade são os seus vestidos; e ri-se do tempo vindouro.

26 Pê. Abre a sua boca com sabedoria, e o ensino da benevolência está na sua língua.

27 Tsadê. Olha pelo governo de sua casa, e não come o pão da preguiça.

28 Côfe. Levantam-se seus filhos, e lhe chamam bem-aventurada, como também seu marido, que a louva, dizendo:

29 Reche. Muitas mulheres têm procedido virtuosamente, mas tu a todas sobrepujas.

30 Chine. Enganosa é a graça, e vã é a formosura; mas a mulher que teme ao Senhor, essa será louvada.

31 Tau. Dai-lhe do fruto das suas mãos, e louvem-na nas portas as suas obras.