1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.
1 A sabedoria já edificou a sua casa, já lavrou as suas sete colunas;
2 já imolou as suas vítimas, misturou o seu vinho, e preparou a sua mesa.
3 Já enviou as suas criadas a clamar sobre as alturas da cidade, dizendo:
4 Quem é simples, volte-se para cá. Aos faltos de entendimento diz:
5 Vinde, comei do meu pão, e bebei do vinho que tenho misturado.
6 Deixai a insensatez, e vivei; e andai pelo caminho do entendimento.
7 O que repreende ao escarnecedor, traz afronta sobre si; e o que censura ao ímpio, recebe a sua mancha.
8 Não repreendas ao escarnecedor, para que não te odeie; repreende ao sábio, e amar-te-á.
9 Instrui ao sábio, e ele se fará mais, sábio; ensina ao justo, e ele crescerá em entendimento.
10 O temor do Senhor é o princípio sabedoria; e o conhecimento do Santo é o entendimento.
11 Porque por mim se multiplicam os teus dias, e anos de vida se te acrescentarão.
12 Se fores sábio, para ti mesmo o serás; e, se fores escarnecedor, tu só o suportarás.
13 A mulher tola é alvoroçadora; é insensata, e não conhece o pudor.
14 Senta-se à porta da sua casa ou numa cadeira, nas alturas da cidade,
15 chamando aos que passam e seguem direitos o seu caminho:
16 Quem é simples, volte-se para cá! E aos faltos de entendimento diz:
17 As águas roubadas são doces, e o pão comido às ocultas é agradável.
18 Mas ele não sabe que ali estão os mortos; que os seus convidados estão nas profundezas do Seol.