1 A když přinesli truhlu Boží a postavili ji u prostřed stánku, kterýž jí byl rozbil David, tedy obětovali oběti zápalné a oběti pokojné před Bohem.

2 Zatím dokonav David obětování obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodinovu.

3 Rozdělil také všechněm mužům Izraelským, od muže až do ženy, jednomu každému po pecnu chleba a kusu masa, a í láhvici.

4 Potom postavil před truhlou Hospodinovou služebníky z Levítů k připomínání, k vyznávání a k chválení Hospodina Boha Izraelského.

5 Azaf byl přední, a druhý po něm Zachariáš, Jehiel, Semiramot, Jechiel, Mattitiáš, Eliab, Benaiáš, Obededom a Jehiel. Ti na nástrojích, na loutnách a harfách, ale Azaf na cymbálích hral.

6 Benaiáš pak a Jachaziel kněží s trubami byli ustavičně před truhlou smlouvy Boží.

7 Teprv toho dne ponejprvé nařídil David, aby slaven byl Hospodin zpěvem tímto od Azafa a bratří jeho:

8 Slavte Hospodina, zvěstujte jméno jeho, a oznamujte mezi národy skutky jeho.

9 Zpívejte a žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

10 Chlubte se v svatém jménu jeho, vesel se srdce těch, jenž hledají Hospodina.

11 Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

12 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho, i na soudy úst jeho.

13 Ó símě Izraele, služebníka jeho, ó synové Jákobovi, vyvolení jeho,

14 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

15 Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu jeho, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

16 Kterouž učinil s Abrahamem, a na přísahu jeho Izákovi.

17 A vystavil ji Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

18 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za provazec vládařství vašeho,

19 Ačkoli vás byl malý počet, a maličko byli jste v ní pohostinu.

20 A přecházeli od národu do národu, a z království k jinému lidu.

21 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

22 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

23 Zpívejte Hospodinu všecka země, zvěstujte den po dni spasení jeho.

24 Vypravujte mezi pohany slávu jeho, a mezi všemi národy divy jeho.

25 Nebo veliký jest Hospodin, a chvalitebný náramně, hroznější nade všecky bohy.

26 Všickni zajisté bohové národů jsou modly, Hospodin pak nebesa učinil.

27 Sláva a jasnost před ním, síla a veselé na místě jeho.

28 Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu i moc.

29 Vzdejte Hospodinu čest jména jeho,přineste dary a přiďte před oblíčej jeho,a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti.

30 Bojte se oblíčeje jeho všickni obyvatelé země, a budeť upevněn okršlek země, aby se nepohnul.

31 Veseliti se budou nebesa, a plésati bude země, a řeknou mezi pohany: Hospodin kraluje.

32 Zvuk vydá moře, i což v něm jest, veseliti se bude pole i vše, což jest na něm.

33 Tedy prozpěvovati bude dříví lesní před Hospodinem, neboť se béře, aby soudil zemi.

34 Oslavujte Hospodina, neb dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

35 A rcete: Zachovej nás, Bože spasení našeho, a shromažď nás, a vytrhni nás z pohanů, abychom slavili svaté jméno tvé, a chlubili se v chvále tvé.

36 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků a až na věky. I řekl všecken lid: Amen, i Halelujah.

37 I nechal tu David před truhlou smlouvy Hospodinovy Azafa a bratří jeho, aby přisluhovali před truhlou ustavičně podlé povinnosti dne každého.

38 Též i Obededoma s bratřími jejich, osob šedesáte osm, Obededoma, pravím, syna Jedutunova, a Chosi, aby vrátní byli.

39 Sádocha také kněze a bratří jeho za kněží nechal před příbytkem Hospodinovým na výsosti, kteráž byla v Gabaon,

40 Aby obětovali zápaly Hospodinu na oltáři zápalu ustavičně, ráno i večer, podlé všeho, což psáno jest v zákoně Hospodinově, jejž vydal Izraelovi.

41 A s nimi nechal Hémana a Jedutuna a jiných vybraných, kteříž vyčteni byli zejména, aby vzdávali chválu Hospodinu, proto že na věky trvá milosrdenství jeho.

42 Těm také, totiž Hémanovi a Jedutunovi, nechal trub a cymbálů, aby zvučeli, i jiných nástrojů muziky Boží, syny pak Jedutunovy postavil u vrat.

43 A tak rozešel se všecken lid, jeden každý do domu svého; David též navrátil se, aby požehnání dal domu svému.

1 Trouxeram, pois, a arca de Deus, e a puseram no meio da tenda que Davi lhe tinha armado; e ofereceram holocaustos e sacrifícios pacíficos perante Deus.

2 E, acabando Davi de oferecer os holocaustos e sacrifícios pacíficos, abençoou o povo em nome do Senhor.

3 E repartiu a todos em Israel, tanto a homens como a mulheres, a cada um, um pão, e um bom pedaço de carne, e um frasco de vinho.

4 E pôs alguns dos levitas por ministros perante a arca do Senhor; isto para recordarem, e louvarem, e celebrarem ao Senhor Deus de Israel.

5 Era Asafe, o chefe, e Zacarias o segundo depois dele; Jeiel, e Semiramote, e Jeiel, e Matitias, e Eliabe, e Benaia, e Obede-Edom, e Jeiel, com alaúdes e com harpas; e Asafe se fazia ouvir com címbalos;

6 Também Benaia, e Jaaziel, os sacerdotes, continuamente tocavam trombetas, perante a arca da aliança de Deus.

7 Então naquele mesmo dia Davi, em primeiro lugar, deu o seguinte salmo para que, pelo ministério de Asafe e de seus irmãos, louvassem ao Senhor;

8 Louvai ao Senhor, invocai o seu nome, fazei conhecidas as suas obras entre os povos.

9 Cantai-lhe, salmodiai-lhe, atentamente falai de todas as suas maravilhas.

10 Gloriai-vos no seu santo nome; alegre-se o coração dos que buscam ao Senhor.

11 Buscai ao Senhor e a sua força; buscai a sua face continuamente.

12 Lembrai-vos das maravilhas que fez, de seus prodígios, e dos juízos da sua boca;

13 Vós, semente de Israel, seus servos, vós, filhos de Jacó, seus escolhidos.

14 Ele é o Senhor nosso Deus; os seus juízos estão em toda a terra.

15 Lembrai-vos perpetuamente da sua aliança e da palavra que prescreveu para mil gerações;

16 Da aliança que fez com Abraão, e do seu juramento a Isaque;

17 O qual também a Jacó confirmou por estatuto, e a Israel por aliança eterna,

18 Dizendo: A ti te darei a terra de Canaã, quinhão da vossa herança.

19 Quando eram poucos homens em número, sim, mui poucos, e estrangeiros nela,

20 Quando andavam de nação em nação, e de um reino para outro povo,

21 A ninguém permitiu que os oprimisse, e por amor deles repreendeu reis, dizendo:

22 Não toqueis os meus ungidos, e aos meus profetas não façais mal.

23 Cantai ao Senhor em toda a terra; anunciai de dia em dia a sua salvação.

24 Contai entre as nações a sua glória, entre todos os povos as suas maravilhas.

25 Porque grande é o Senhor, e mui digno de louvor, e mais temível é do que todos os deuses.

26 Porque todos os deuses dos povos são ídolos; porém o Senhor fez os céus.

27 Louvor e majestade há diante dele, força e alegria no seu lugar.

28 Tributai ao Senhor, ó famílias dos povos, tributai ao Senhor glória e força.

29 Tributai ao Senhor a glória de seu nome; trazei presentes, e vinde perante ele; adorai ao Senhor na beleza da sua santidade.

30 Trema perante ele, trema toda a terra; pois o mundo se firmará, para que não se abale.

31 Alegrem-se os céus, e regozije-se a terra; e diga-se entre as nações: O Senhor reina.

32 Brame o mar com a sua plenitude; exulte o campo com tudo o que nele há;

33 Então jubilarão as árvores dos bosques perante o Senhor; porquanto vem julgar a terra.

34 Louvai ao Senhor, porque é bom; pois a sua benignidade dura perpetuamente.

35 E dizei: Salva-nos, ó Deus da nossa salvação, e ajunta-nos, e livra-nos das nações, para que louvemos o teu santo nome, e nos gloriemos no teu louvor.

36 Bendito seja o Senhor Deus de Israel, de eternidade a eternidade. E todo o povo disse: Amém! E louvou ao Senhor.

37 Então Davi deixou ali, diante da arca da aliança do Senhor, a Asafe e a seus irmãos, para ministrarem continuamente perante a arca, segundo se ordenara para cada dia.

38 E mais a Obede-Edom, com seus irmãos, sessenta e oito; a este Obede-Edom, filho de Jedutum, e a Hosa, deixou por porteiros.

39 E deixou a Zadoque, o sacerdote, e a seus irmãos, os sacerdotes, diante do tabernáculo do Senhor, no alto que está em Gibeom,

40 Para oferecerem holocaustos ao Senhor continuamente, pela manhã e à tarde, sobre o altar dos holocaustos; e isto segundo tudo o que está escrito na lei do Senhor que tinha prescrito a Israel.

41 E com eles a Hemã, e a Jedutum, e aos mais escolhidos, que foram apontados pelos seus nomes, para louvarem ao Senhor, porque a sua benignidade dura perpetuamente.

42 Com eles, pois, estavam Hemã e Jedutum, com trombetas e címbalos, para os que haviam de tocar, e com outros instrumentos de música de Deus; porém os filhos de Jedutum estavam à porta.

43 Então todo o povo se retirou, cada um para a sua casa; e voltou Davi, para abençoar a sua casa.