1 Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,

2 Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,

3 Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,

4 A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.

5 I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.

6 Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.

7 Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.

8 Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.

9 Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.

10 Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.

11 Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.

12 Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.

13 Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.

14 Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.

15 Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

16 I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,

17 Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.

18 V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,

19 Jablka zlatá a spinadla a čepce,

20 Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,

21 Prsteny a náčelníky,

22 Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,

23 I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.

24 A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.

25 Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.

26 I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.

1 Porque, eis que o Senhor, o Senhor dos Exércitos, tirará de Jerusalém e de Judá o sustento e o apoio; a todo o sustento de pão e a todo o sustento de água;

2 O poderoso, e o homem de guerra, o juiz, e o profeta, e o adivinho, e o ancião,

3 O capitão de cinquenta, e o homem respeitável, e o conselheiro, e o sábio entre os artífices, e o eloquente orador.

4 E dar-lhes-ei meninos por príncipes, e crianças governarão sobre eles.

5 E o povo será oprimido; um será contra o outro, e cada um contra o seu próximo; o menino se atreverá contra o ancião, e o vil contra o nobre.

6 Quando alguém pegar de seu irmão na casa de seu pai, dizendo: Tu tens roupa, sê nosso governador, e toma sob a tua mão esta ruína;

7 Naquele dia levantará este a sua voz, dizendo: Não posso ser médico, nem tampouco há em minha casa pão, ou roupa alguma; não me haveis de constituir governador sobre o povo.

8 Porque Jerusalém está arruinada, e Judá caída; porque a sua língua e as suas obras são contra o Senhor, para provocarem os olhos da sua glória.

9 O aspecto do seu rosto testifica contra eles; e publicam os seus pecados, como Sodoma; não os dissimulam. Ai da sua alma! Porque fazem mal a si mesmos.

10 Dizei ao justo que bem lhe irá; porque comerão do fruto das suas obras.

11 Ai do ímpio! Mal lhe irá; porque se lhe fará o que as suas mãos fizeram.

12 Os opressores do meu povo são crianças, e mulheres dominam sobre ele; ah, povo meu! Os que te guiam te enganam, e destroem o caminho das tuas veredas.

13 O Senhor se levanta para pleitear, e põe-se de pé para julgar os povos.

14 O Senhor entrará em juízo contra os anciãos do seu povo, e contra os seus príncipes; é que fostes vós que consumistes esta vinha; o espólio do pobre está em vossas casas.

15 Que tendes vós, que esmagais o meu povo e moeis as faces dos pobres? Diz o Senhor Deus dos Exércitos.

16 Diz ainda mais o Senhor: Porquanto as filhas de Sião se exaltam, e andam com o pescoço erguido, lançando olhares impudentes; e quando andam, caminham saltitando, fazendo um tilintar com os seus pés;

17 Portanto o Senhor fará tinhoso o alto da cabeça das filhas de Sião, e o Senhor porá a descoberto a sua nudez,

18 Naquele dia tirará o Senhor os ornamentos dos pés, e as toucas, e adornos em forma de lua,

19 Os pendentes, e os braceletes, as estolas,

20 Os gorros, e os ornamentos das pernas, e os cintos e as caixinhas de perfumes, e os brincos,

21 Os anéis, e as joias do nariz,

22 Os vestidos de festa, e os mantos, e os xales, e as bolsas.

23 Os espelhos, e o linho finíssimo, e os turbantes, e os véus.

24 E será que em lugar de perfume haverá mau cheiro; e por cinto uma corda; e em lugar de encrespadura de cabelos, calvície; e em lugar de veste luxuosa, pano de saco; e queimadura em lugar de formosura.

25 Teus homens cairão à espada e teus poderosos na peleja.

26 E as suas portas gemerão e prantearão; e ela, desolada, se assentará no chão.