1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.
28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
1 Na verdade, há veios de onde se extrai a prata, e lugar onde se refina o ouro.
2 O ferro tira-se da terra, e da pedra se funde o cobre.
3 Ele põe fim às trevas, e toda a extremidade ele esquadrinha, a pedra da escuridão e a da sombra da morte.
4 Abre um poço de mina longe dos homens, em lugares esquecidos do pé; ficando pendentes longe dos homens, oscilam de um lado para outro.
5 Da terra procede o pão, mas por baixo é revolvida como por fogo.
6 As suas pedras são o lugar da safira, e tem pó de ouro.
7 Essa vereda a ave de rapina a ignora, e não a viram os olhos da gralha.
8 Nunca a pisaram filhos de animais altivos, nem o feroz leão passou por ela.
9 Ele estende a sua mão contra o rochedo, e revolve os montes desde as suas raízes.
10 Dos rochedos faz sair rios, e o seu olho vê tudo o que há de precioso.
11 Os rios tapa, e nem uma gota sai deles, e tira à luz o que estava escondido.
12 Porém onde se achará a sabedoria, e onde está o lugar da inteligência?
13 O homem não conhece o seu valor, e nem ela se acha na terra dos viventes.
14 O abismo diz: Não está em mim; e o mar diz: Ela não está comigo.
15 Não se dará por ela ouro fino, nem se pesará prata em troca dela.
16 Nem se pode comprar por ouro fino de Ofir, nem pelo precioso ônix, nem pela safira.
17 Com ela não se pode comparar o ouro nem o cristal; nem se trocará por joia de ouro fino.
18 Não se fará menção de coral nem de pérolas; porque o valor da sabedoria é melhor que o dos rubis.
19 Não se lhe igualará o topázio da Etiópia, nem se pode avaliar por ouro puro.
20 Donde, pois, vem a sabedoria, e onde está o lugar da inteligência?
21 Pois está encoberta aos olhos de todo o vivente, e oculta às aves do céu.
22 A perdição e a morte dizem: Ouvimos com os nossos ouvidos a sua fama.
23 Deus entende o seu caminho, e ele sabe o seu lugar.
24 Porque ele vê as extremidades da terra; e vê tudo o que há debaixo dos céus.
25 Quando deu peso ao vento, e tomou a medida das águas;
26 Quando prescreveu leis para a chuva e caminho para o relâmpago dos trovões;
27 Então a viu e relatou; estabeleceu-a, e também a esquadrinhou.
28 E disse ao homem: Eis que o temor do Senhor é a sabedoria, e apartar-se do mal é a inteligência.