1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
1 Assim, na verdade, ó Jó, ouve as minhas razões, e dá ouvidos a todas as minhas palavras.
2 Eis que já abri a minha boca; já falou a minha língua debaixo do meu paladar.
3 As minhas razões provam a sinceridade do meu coração, e os meus lábios proferem o puro saber.
4 O Espírito de Deus me fez; e a inspiração do Todo-Poderoso me deu vida.
5 Se podes, responde-me, põe em ordem as tuas razões diante de mim, e apresenta-te.
6 Eis que vim de Deus, como tu; do barro também eu fui formado.
7 Eis que não te perturbará o meu terror, nem será pesada sobre ti a minha mão.
8 Na verdade tu falaste aos meus ouvidos; e eu ouvi a voz das tuas palavras. Dizias:
9 Limpo estou, sem transgressão; puro sou, e não tenho iniquidade.
10 Eis que procura pretexto contra mim, e me considera como seu inimigo.
11 Põe no tronco os meus pés, e observa todas as minhas veredas.
12 Eis que nisso não tens razão; eu te respondo; porque maior é Deus do que o homem.
13 Por que razão contendes com ele, sendo que não responde acerca de todos os seus feitos?
14 Antes Deus fala uma e duas vezes; porém ninguém atenta para isso.
15 Em sonho ou em visão noturna, quando cai sono profundo sobre os homens, e adormecem na cama.
16 Então o revela ao ouvido dos homens, e lhes sela a sua instrução,
17 Para apartar o homem daquilo que faz, e esconder do homem a soberba.
18 Para desviar a sua alma da cova, e a sua vida de passar pela espada.
19 Também na sua cama é castigado com dores; e com incessante contenda nos seus ossos;
20 De modo que a sua vida abomina até o pão, e a sua alma a comida apetitosa.
21 Desaparece a sua carne a olhos vistos, e os seus ossos, que não se viam, agora aparecem.
22 E a sua alma se vai chegando à cova, e a sua vida aos que trazem a morte.
23 Se com ele, pois, houver um mensageiro, um intérprete, um entre milhares, para declarar ao homem a sua retidão,
24 Então terá misericórdia dele, e lhe dirá: Livra-o, para que não desça à cova; já achei resgate.
25 Sua carne se reverdecerá mais do que era na mocidade, e tornará aos dias da sua juventude.
26 Deveras orará a Deus, o qual se agradará dele, e verá a sua face com júbilo, e restituirá ao homem a sua justiça.
27 Olhará para os homens, e se algum disser: Pequei, e perverti o direito, o que de nada me aproveitou.
28 Porém Deus livrou a minha alma de ir para a cova, e a minha vida verá a luz.
29 Eis que tudo isto é obra de Deus, duas e três vezes para com o homem,
30 Para desviar a sua alma da perdição, e o iluminar com a luz dos viventes.
31 Escuta, pois, ó Jó, ouve-me; cala-te, e eu falarei.
32 Se tens alguma coisa que dizer, responde-me; fala, porque desejo justificar-te.
33 Se não, escuta-me tu; cala-te, e ensinar-te-ei a sabedoria.