1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

3 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

1 Então respondendo Bildade o suíta, disse:

2 Até quando falarás tais coisas, e as palavras da tua boca serão como um vento impetuoso?

3 Porventura perverteria Deus o direito? E perverteria o Todo-Poderoso a justiça?

4 Se teus filhos pecaram contra ele, também ele os lançou na mão da sua transgressão.

5 Mas, se tu de madrugada buscares a Deus, e ao Todo-Poderoso pedires misericórdia;

6 Se fores puro e reto, certamente logo despertará por ti, e restaurará a morada da tua justiça.

7 O teu princípio, na verdade, terá sido pequeno, porém o teu último estado crescerá em extremo.

8 Pois, eu te peço, pergunta agora às gerações passadas; e prepara-te para a inquirição de seus pais.

9 Porque nós somos de ontem, e nada sabemos; porquanto nossos dias sobre a terra são como a sombra.

10 Porventura não te ensinarão eles, e não te falarão, e do seu coração não tirarão palavras?

11 Porventura cresce o junco sem lodo? Ou cresce a espadana sem água?

12 Estando ainda no seu verdor, ainda que não cortada, todavia antes de qualquer outra erva se seca.

13 Assim são as veredas de todos quantos se esquecem de Deus; e a esperança do hipócrita perecerá.

14 Cuja esperança fica frustrada; e a sua confiança será como a teia de aranha.

15 Encostar-se-á à sua casa, mas ela não subsistirá; apegar-se-á a ela, mas não ficará em pé.

16 Ele é viçoso perante o sol, e os seus renovos saem sobre o seu jardim;

17 As suas raízes se entrelaçam, junto à fonte; para o pedregal atenta.

18 Se Deus o consumir do seu lugar, negá-lo-á este, dizendo: Nunca te vi!

19 Eis que este é a alegria do seu caminho, e outros brotarão do pó.

20 Eis que Deus não rejeitará ao reto; nem toma pela mão aos malfeitores;

21 Até que de riso te encha a boca, e os teus lábios de júbilo.

22 Os que te odeiam se vestirão de confusão, e a tenda dos ímpios não existirá mais.