1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
1 Busca satisfazer seu próprio desejo aquele que se isola; ele se insurge contra toda sabedoria.
2 O tolo não tem prazer na sabedoria, mas só em que se manifeste aquilo que agrada o seu coração.
3 Vindo o ímpio, vem também o desprezo, e com a ignomínia a vergonha.
4 Águas profundas são as palavras da boca do homem, e ribeiro transbordante é a fonte da sabedoria.
5 Não é bom favorecer o ímpio, e com isso, fazer o justo perder a questão.
6 Os lábios do tolo entram na contenda, e a sua boca brada por açoites.
7 A boca do tolo é a sua própria destruição, e os seus lábios um laço para a sua alma.
8 As palavras do intrigante são como feridas; elas descem ao íntimo do ventre.
9 O que é negligente na sua obra é também irmão de um grande desperdiçador.
10 Torre forte é o nome do Senhor; a ela correrá o justo, e estará em alto refúgio.
11 Os bens do rico são a sua cidade forte, e como uma alta muralha na sua imaginação.
12 O coração do homem se exalta antes de ser abatido e diante da honra vai a humildade.
13 O que responde antes de ouvir comete estultícia que é para vergonha sua.
14 O espírito do homem susterá a sua enfermidade, mas ao espírito abatido, quem o suportará?
15 O coração do entendido adquire o conhecimento, e o ouvido dos sábios busca a sabedoria.
16 Com presentes o homem alarga o seu caminho e o leva diante dos grandes.
17 O que pleiteia por algo, a princípio parece justo, porém vem o seu próximo e o examina.
18 A sorte faz cessar os pleitos, e faz separação entre os poderosos.
19 O irmão ofendido é mais difícil de conquistar do que uma cidade forte; e as contendas são como os ferrolhos de um palácio.
20 Do fruto da boca de cada um se fartará o seu ventre; dos renovos dos seus lábios ficará satisfeito.
21 A morte e a vida estão no poder da língua; e aquele que a ama comerá do seu fruto.
22 Aquele que encontra uma esposa, acha o bem, e alcança a benevolência do Senhor.
23 O pobre fala com rogos, mas o rico responde com dureza.
24 O homem de muitos amigos deve mostrar-se amigável, mas há um amigo mais chegado do que um irmão.