1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

1 Filho meu, se ficaste por fiador do teu companheiro, se deste a tua mão ao estranho,

2 E te deixaste enredar pelas próprias palavras; e te prendeste nas palavras da tua boca;

3 Faze pois isto agora, filho meu, e livra-te, já que caíste nas mãos do teu companheiro: vai, humilha-te, e importuna o teu companheiro.

4 Não dês sono aos teus olhos, nem deixes adormecer as tuas pálpebras.

5 Livra-te, como a gazela da mão do caçador, e como a ave da mão do passarinheiro.

6 Vai ter com a formiga, ó preguiçoso; olha para os seus caminhos, e sê sábio.

7 Pois ela, não tendo chefe, nem guarda, nem dominador,

8 Prepara no verão o seu pão; na sega ajunta o seu mantimento.

9 Ó preguiçoso, até quando ficarás deitado? Quando te levantarás do teu sono?

10 Um pouco a dormir, um pouco a tosquenejar; um pouco a repousar de braços cruzados;

11 Assim sobrevirá a tua pobreza como o meliante, e a tua necessidade como um homem armado.

12 O homem mau, o homem iníquo tem a boca pervertida.

13 Acena com os olhos, fala com os pés e faz sinais com os dedos.

14 Há no seu coração perversidade, todo o tempo maquina mal; anda semeando contendas.

15 Por isso a sua destruição virá repentinamente; subitamente será quebrantado, sem que haja cura.

16 Estas seis coisas o Senhor odeia, e a sétima a sua alma abomina:

17 Olhos altivos, língua mentirosa, mãos que derramam sangue inocente,

18 O coração que maquina pensamentos perversos, pés que se apressam a correr para o mal,

19 A testemunha falsa que profere mentiras, e o que semeia contendas entre irmãos.

20 Filho meu, guarda o mandamento de teu pai, e não deixes a lei da tua mãe;

21 Ata-os perpetuamente ao teu coração, e pendura-os ao teu pescoço.

22 Quando caminhares, te guiará; quando te deitares, te guardará; quando acordares, falará contigo.

23 Porque o mandamento é lâmpada, e a lei é luz; e as repreensões da correção são o caminho da vida,

24 Para te guardarem da mulher vil, e das lisonjas da estranha.

25 Não cobices no teu coração a sua formosura, nem te prendas aos seus olhos.

26 Porque por causa de uma prostituta se chega a pedir um bocado de pão; e a adúltera anda à caça da alma preciosa.

27 Porventura tomará alguém fogo no seu seio, sem que suas vestes se queimem?

28 Ou andará alguém sobre brasas, sem que se queimem os seus pés?

29 Assim ficará o que entrar à mulher do seu próximo; não será inocente todo aquele que a tocar.

30 Não se injuria o ladrão, quando furta para saciar-se, tendo fome;

31 E se for achado pagará o tanto sete vezes; terá de dar todos os bens da sua casa.

32 Assim, o que adultera com uma mulher é falto de entendimento; aquele que faz isso destrói a sua alma.

33 Achará castigo e vilipêndio, e o seu opróbrio nunca se apagará.

34 Porque os ciúmes enfurecerão o marido; de maneira nenhuma perdoará no dia da vingança.

35 Não aceitará nenhum resgate, nem se conformará por mais que aumentes os presentes.