1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
1 Louvai ao Senhor, e invocai o seu nome; fazei conhecidas as suas obras entre os povos.
2 Cantai-lhe, cantai-lhe salmos; falai de todas as suas maravilhas.
3 Gloriai-vos no seu santo nome; alegre-se o coração daqueles que buscam ao Senhor.
4 Buscai ao Senhor e a sua força; buscai a sua face continuamente.
5 Lembrai-vos das maravilhas que fez, dos seus prodígios e dos juízos da sua boca;
6 Vós, semente de Abraão, seu servo, vós, filhos de Jacó, seus escolhidos.
7 Ele é o Senhor nosso Deus; os seus juízos estão em toda a terra.
8 Lembrou-se da sua aliança para sempre, da palavra que mandou a milhares de gerações.
9 A qual aliança fez com Abraão, e o seu juramento a Isaque.
10 E confirmou o mesmo a Jacó por lei, e a Israel por aliança eterna,
11 Dizendo: A ti darei a terra de Canaã, a região da vossa herança.
12 Quando eram poucos homens em número, sim, mui poucos, e estrangeiros nela;
13 Quando andavam de nação em nação e de um reino para outro povo;
14 Não permitiu a ninguém que os oprimisse, e por amor deles repreendeu a reis, dizendo:
15 Não toqueis os meus ungidos, e não maltrateis os meus profetas.
16 Chamou a fome sobre a terra, quebrantou todo o sustento do pão.
17 Mandou perante eles um homem, José, que foi vendido por escravo;
18 Cujos pés apertaram com grilhões; foi posto em ferros;
19 Até ao tempo em que chegou a sua palavra; a palavra do Senhor o provou.
20 Mandou o rei, e o fez soltar; o governador dos povos, e o soltou.
21 Fê-lo senhor da sua casa, e governador de toda a sua fazenda;
22 Para sujeitar os seus príncipes a seu gosto, e instruir os seus anciãos.
23 Então Israel entrou no Egito, e Jacó peregrinou na terra de Cão.
24 E aumentou o seu povo em grande maneira, e o fez mais poderoso do que os seus inimigos.
25 Virou o coração deles para que odiassem o seu povo, para que tratassem astutamente aos seus servos.
26 Enviou Moisés, seu servo, e Arão, a quem escolhera.
27 Mostraram entre eles os seus sinais e prodígios, na terra de Cão.
28 Mandou trevas, e a fez escurecer; e não foram rebeldes à sua palavra.
29 Converteu as suas águas em sangue, e matou os seus peixes.
30 A sua terra produziu rãs em abundância, até nas câmaras dos seus reis.
31 Falou ele, e vieram enxames de moscas e piolhos em todo o seu termo.
32 Converteu as suas chuvas em saraiva, e fogo abrasador na sua terra.
33 Feriu as suas vinhas e os seus figueirais, e quebrou as árvores dos seus termos.
34 Falou ele e vieram gafanhotos e pulgão sem número.
35 E comeram toda a erva da sua terra, e devoraram o fruto dos seus campos.
36 Feriu também a todos os primogênitos da sua terra, as primícias de todas as suas forças.
37 E tirou-os para fora com prata e ouro, e entre as suas tribos não houve um só fraco.
38 O Egito se alegrou quando eles saíram, porque o seu temor caíra sobre eles.
39 Estendeu uma nuvem por coberta, e um fogo para iluminar de noite.
40 Oraram, e ele fez vir codornizes, e os fartou de pão do céu.
41 Abriu a penha, e dela correram águas; correram pelos lugares secos, como um rio.
42 Porque se lembrou da sua santa palavra, e de Abraão, seu servo.
43 E tirou dali o seu povo com alegria, e os seus escolhidos com regozijo.
44 E deu-lhes as terras dos gentios; e herdaram o trabalho dos povos;
45 Para que guardassem os seus preceitos, e observassem as suas leis. Louvai ao Senhor.