1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

1 Louvai ao Senhor, porque ele é bom, porque a sua benignidade dura para sempre.

2 Digam-no os remidos do Senhor, os que remiu da mão do inimigo,

3 E os que congregou das terras do oriente e do ocidente, do norte e do sul.

4 Andaram desgarrados pelo deserto, por caminhos solitários; não acharam cidade para habitarem.

5 Famintos e sedentos, a sua alma neles desfalecia.

6 E clamaram ao Senhor na sua angústia, e os livrou das suas dificuldades.

7 E os levou por caminho direito, para irem a uma cidade de habitação.

8 Louvem ao Senhor pela sua bondade, e pelas suas maravilhas para com os filhos dos homens.

9 Pois fartou a alma sedenta, e encheu de bens a alma faminta.

10 Tal como a que se assenta nas trevas e sombra da morte, presa em aflição e em ferro;

11 Porquanto se rebelaram contra as palavras de Deus, e desprezaram o conselho do Altíssimo.

12 Portanto, lhes abateu o coração com trabalho; tropeçaram, e não houve quem os ajudasse.

13 Então clamaram ao Senhor na sua angústia, e os livrou das suas dificuldades.

14 Tirou-os das trevas e sombra da morte; e quebrou as suas prisões.

15 Louvem ao Senhor pela sua bondade, e pelas suas maravilhas para com os filhos dos homens.

16 Pois quebrou as portas de bronze, e despedaçou os ferrolhos de ferro.

17 Os loucos, por causa da sua transgressão, e por causa das suas iniquidades, são aflitos.

18 A sua alma aborreceu toda a comida, e chegaram até às portas da morte.

19 Então clamaram ao Senhor na sua angústia, e ele os livrou das suas dificuldades.

20 Enviou a sua palavra, e os sarou; e os livrou da sua destruição.

21 Louvem ao Senhor pela sua bondade, e pelas suas maravilhas para com os filhos dos homens.

22 E ofereçam os sacrifícios de louvor, e relatem as suas obras com regozijo.

23 Os que descem ao mar em navios, mercando nas grandes águas,

24 Esses veem as obras do Senhor, e as suas maravilhas no profundo.

25 Pois ele manda, e se levanta o vento tempestuoso que eleva as suas ondas.

26 Sobem aos céus; descem aos abismos, e a sua alma se derrete em angústias.

27 Andam e cambaleiam como ébrios, e perderam todo o tino.

28 Então clamam ao Senhor na sua angústia; e ele os livra das suas dificuldades.

29 Faz cessar a tormenta, e acalmam-se as suas ondas.

30 Então se alegram, porque se aquietaram; assim os leva ao seu porto desejado.

31 Louvem ao Senhor pela sua bondade, e pelas suas maravilhas para com os filhos dos homens.

32 Exaltem-no na congregação do povo, e glorifiquem-no na assembleia dos anciãos.

33 Ele converte os rios em um deserto, e as fontes em terra sedenta;

34 A terra frutífera em estéril, pela maldade dos que nela habitam.

35 Converte o deserto em lagoa, e a terra seca em fontes.

36 E faz habitar ali os famintos, para que edifiquem cidade para habitação;

37 E semeiam os campos e plantam vinhas, que produzem fruto abundante.

38 Também os abençoa, de modo que se multiplicam muito; e o seu gado não diminui.

39 Depois se diminuem e se abatem, pela opressão, e aflição e tristeza.

40 Derrama o desprezo sobre os príncipes, e os faz andar desgarrados pelo deserto, onde não há caminho.

41 Porém livra ao necessitado da opressão, em um lugar alto, e multiplica as famílias como rebanhos.

42 Os retos o verão, e se alegrarão, e toda a iniquidade tapará a boca.

43 Quem é sábio observará estas coisas, e eles compreenderão as benignidades do Senhor.