1 Žalm písně, při posvěcení domu Davidova.
2 Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.
3 Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.
4 Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.
5 Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.
6 Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.
7 I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.
8 Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.
9 I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:
10 Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?
11 Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.
12 I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. [ (Psalms 30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. ]
1 Exaltar-te-ei, ó Senhor, porque tu me exaltaste; e não fizeste com que meus inimigos se alegrassem sobre mim.
2 Senhor meu Deus, clamei a ti, e tu me saraste.
3 Senhor, fizeste subir a minha alma da sepultura; conservaste-me a vida para que não descesse ao abismo.
4 Cantai ao Senhor, vós que sois seus santos, e celebrai a memória da sua santidade.
5 Porque a sua ira dura só um momento; no seu favor está a vida. O choro pode durar uma noite, mas a alegria vem pela manhã.
6 Eu dizia na minha prosperidade: Não vacilarei jamais.
7 Tu, Senhor, pelo teu favor fizeste forte a minha montanha; tu encobriste o teu rosto, e fiquei perturbado.
8 A ti, Senhor, clamei, e ao Senhor supliquei.
9 Que proveito há no meu sangue, quando desço à cova? Porventura te louvará o pó? Anunciará ele a tua verdade?
10 Ouve, Senhor, e tem piedade de mim, Senhor; sê o meu auxílio.
11 Tornaste o meu pranto em folguedo; desataste o meu pano de saco, e me cingiste de alegria,
12 Para que a minha glória a ti cante louvores, e não se cale. Senhor, meu Deus, eu te louvarei para sempre.