1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

1 O Deus poderoso, o Senhor, falou e chamou a terra desde o nascimento do sol até ao seu ocaso.

2 Desde Sião, a perfeição da formosura, resplandeceu Deus.

3 Virá o nosso Deus, e não se calará; um fogo se irá consumindo diante dele, e haverá grande tormenta ao redor dele.

4 Chamará os céus lá do alto, e a terra, para julgar o seu povo.

5 Ajuntai-me os meus santos, aqueles que fizeram comigo uma aliança com sacrifícios.

6 E os céus anunciarão a sua justiça; pois Deus mesmo é o Juiz. (Selá.)

7 Ouve, povo meu, e eu falarei; ó Israel, e eu protestarei contra ti: Sou Deus, sou o teu Deus.

8 Não te repreenderei pelos teus sacrifícios, ou holocaustos, que estão continuamente perante mim.

9 Da tua casa não tirarei bezerro, nem bodes dos teus currais.

10 Porque meu é todo animal da selva, e o gado sobre milhares de montanhas.

11 Conheço todas as aves dos montes; e minhas são todas as feras do campo.

12 Se eu tivesse fome, não to diria, pois meu é o mundo e toda a sua plenitude.

13 Comerei eu carne de touros? Ou beberei sangue de bodes?

14 Oferece a Deus sacrifício de louvor, e paga ao Altíssimo os teus votos.

15 E invoca-me no dia da angústia; eu te livrarei, e tu me glorificarás.

16 Mas ao ímpio diz Deus: Que fazes tu em recitar os meus estatutos, e em tomar a minha aliança na tua boca?

17 Visto que odeias a correção, e lanças as minhas palavras para detrás de ti.

18 Quando vês o ladrão, consentes com ele, e tens a tua parte com adúlteros.

19 Soltas a tua boca para o mal, e a tua língua compõe o engano.

20 Assentas-te a falar contra teu irmão; falas mal contra o filho de tua mãe.

21 Estas coisas tens feito, e eu me calei; pensavas que era tal como tu, mas eu te repreenderei, e as porei por ordem diante dos teus olhos:

22 Ouvi pois isto, vós que vos esqueceis de Deus; para que eu vos não faça em pedaços, sem haver quem vos livre.

23 Aquele que oferece o sacrifício de louvor me glorificará; e àquele que bem ordena o seu caminho eu mostrarei a salvação de Deus.