1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,

2 Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.

3 Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

4 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

5 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

6 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

7 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

8 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

9 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

11 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ]

1 Ó Deus, tu nos rejeitaste, tu nos espalhaste, tu te indignaste; oh, volta-te para nós.

2 Abalaste a terra, e a fendeste; sara as suas fendas, pois ela treme.

3 Fizeste ver ao teu povo coisas árduas; fizeste-nos beber o vinho do atordoamento.

4 Deste um estandarte aos que te temem, para o arvorarem no alto, por causa da verdade. (Selá.)

5 Para que os teus amados sejam livres, salva-nos com a tua destra, e ouve-nos;

6 Deus falou na sua santidade; eu me regozijarei, repartirei a Siquém e medirei o vale de Sucote.

7 Meu é Gileade, e meu é Manassés; Efraim é a força da minha cabeça; Judá é o meu legislador.

8 Moabe é a minha bacia de lavar; sobre Edom lançarei o meu sapato; alegra-te, ó Filístia, por minha causa.

9 Quem me conduzirá à cidade forte? Quem me guiará até Edom?

10 Não serás tu, ó Deus, que nos tinhas rejeitado? Tu, ó Deus, que não saíste com os nossos exércitos?

11 Dá-nos auxílio na angústia, porque vão é o socorro do homem.

12 Em Deus faremos proezas; porque ele é que pisará os nossos inimigos.