1 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.

2 Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

3 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

4 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

5 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

6 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

7 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

8 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

9 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

10 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

11 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

12 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

13 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

14 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

15 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

16 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

17 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.

18 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.

19 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

20 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. [ (Psalms 9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. ]

1 Eu te louvarei, Senhor, com todo o meu coração; contarei todas as tuas maravilhas.

2 Em ti me alegrarei e saltarei de prazer; cantarei louvores ao teu nome, ó Altíssimo.

3 Porquanto os meus inimigos voltaram atrás, caíram e pereceram diante da tua face.

4 Pois tu tens sustentado o meu direito e a minha causa; tu te assentaste no tribunal, julgando justamente;

5 Repreendeste as nações, destruíste os ímpios; apagaste o seu nome para sempre e eternamente.

6 Oh! Inimigo! Acabaram-se para sempre as assolações; e tu arrasaste as cidades, e a sua memória pereceu com elas.

7 Mas o Senhor está assentado perpetuamente; já preparou o seu tribunal para julgar.

8 Ele mesmo julgará o mundo com justiça; exercerá juízo sobre povos com retidão.

9 O Senhor será também um alto refúgio para o oprimido; um alto refúgio em tempos de angústia.

10 Em ti confiarão os que conhecem o teu nome; porque tu, Senhor, nunca desamparaste os que te buscam.

11 Cantai louvores ao Senhor, que habita em Sião; anunciai entre os povos os seus feitos.

12 Pois quando inquire do derramamento de sangue, lembra-se deles: não se esquece do clamor dos aflitos.

13 Tem misericórdia de mim, Senhor, olha para a minha aflição, causada por aqueles que me odeiam; tu que me levantas das portas da morte;

14 Para que eu conte todos os teus louvores nas portas da filha de Sião, e me alegre na tua salvação.

15 Os gentios enterraram-se na cova que fizeram; na rede que ocultaram ficou preso o seu pé.

16 O Senhor é conhecido pelo juízo que fez; enlaçado foi o ímpio nas obras de suas mãos. (Higaiom; Selá.)

17 Os ímpios serão lançados no inferno, e todas as nações que se esquecem de Deus.

18 Porque o necessitado não será esquecido para sempre, nem a expectação dos pobres perecerá perpetuamente.

19 Levanta-te, Senhor; não prevaleça o homem; sejam julgados os gentios diante da tua face.

20 Põe-os em medo, Senhor, para que saibam as nações que são formadas por meros homens. (Selá.)