1 V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
2 Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.
3 Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.
4 Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.
5 I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.
6 Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.
7 Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.
8 A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?
9 I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?
10 Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?
11 Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.
12 Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť),
13 Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.
14 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,
15 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.
16 A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
17 Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
18 I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.
19 Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.
20 A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.
21 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.
22 Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
23 Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
24 A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.
25 A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.
26 A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
27 Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?
28 Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.
29 A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.
30 I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
31 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.
32 Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?
33 I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,
34 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.
35 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.
36 Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
37 Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?
38 Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
39 (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)
40 I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.
41 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
42 I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. [ (I Samuel 20:43) A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města. ]
1 大 衛 從 拉 瑪 的 拿 約 逃 跑 、 來 到 約 拿 單 那 裡 、 對 他 說 、 我 作 了 甚 麼 . 有 甚 麼 罪 孽 呢 . 在 你 父 親 面 前 犯 了 甚 麼 罪 、 他 竟 尋 索 我 的 性 命 呢 。
2 約 拿 單 回 答 說 、 斷 然 不 是 . 你 必 不 至 死 . 我 父 作 事 、 無 論 大 小 、 沒 有 不 叫 我 知 道 的 . 怎 麼 獨 有 這 事 隱 瞞 我 呢 . 決 不 如 此 。
3 大 衛 又 起 誓 、 說 、 你 父 親 準 知 我 在 你 眼 前 蒙 恩 . 他 心 裡 說 、 不 如 不 叫 約 拿 單 知 道 、 恐 怕 他 愁 煩 . 我 指 著 永 生 的 耶 和 華 、 又 敢 在 你 面 前 起 誓 、 我 離 死 不 過 一 步 。
4 約 拿 單 對 大 衛 說 、 你 心 裡 所 求 的 、 我 必 為 你 成 就 。
5 大 衛 對 約 拿 單 說 、 明 日 是 初 一 、 我 當 與 王 同 席 、 求 你 容 我 去 藏 在 田 野 、 直 到 第 三 日 晚 上 。
6 你 父 親 若 見 我 不 在 席 上 、 你 就 說 、 大 衛 切 求 我 許 他 回 本 城 伯 利 恆 去 . 因 為 他 全 家 在 那 裡 獻 年 祭 。
7 你 父 親 若 說 好 、 僕 人 就 平 安 了 . 他 若 發 怒 、 你 就 知 道 他 決 意 要 害 我 。
8 求 你 施 恩 與 僕 人 . 因 你 在 耶 和 華 面 前 曾 與 僕 人 結 盟 . 我 若 有 罪 、 不 如 你 自 己 殺 我 、 何 必 將 我 交 給 你 父 親 呢 。
9 約 拿 單 說 、 斷 無 此 事 . 我 若 知 道 我 父 親 決 意 害 你 、 我 豈 不 告 訴 你 呢 。
10 大 衛 對 約 拿 單 說 、 你 父 親 若 用 厲 言 回 答 你 、 誰 來 告 訴 我 呢 。
11 約 拿 單 對 大 衛 說 、 你 我 且 往 田 野 去 . 二 人 就 往 田 野 去 了 。
12 約 拿 單 對 大 衛 說 、 願 耶 和 華 以 色 列 的 神 為 證 。 明 日 約 在 這 時 候 、 或 第 三 日 、 我 探 我 父 親 的 意 思 、 若 向 你 有 好 意 、 我 豈 不 打 發 人 告 訴 你 麼 。
13 我 父 親 若 有 意 害 你 、 我 不 告 訴 你 、 使 你 平 平 安 安 的 走 、 願 耶 和 華 重 重 的 降 罰 與 我 . 願 耶 和 華 與 你 同 在 、 如 同 從 前 與 我 父 親 同 在 一 樣 。
14 你 要 照 耶 和 華 的 慈 愛 恩 待 我 . 不 但 我 活 著 的 時 候 、 免 我 死 亡 .
15 就 是 我 死 後 、 耶 和 華 從 地 上 剪 除 你 仇 敵 的 時 候 、 你 也 永 不 可 向 我 家 絕 了 恩 惠 。
16 於 是 約 拿 單 與 大 衛 家 結 盟 、 說 、 願 耶 和 華 藉 大 衛 的 仇 敵 追 討 背 約 的 罪 。
17 約 拿 單 因 愛 大 衛 如 同 愛 自 己 的 性 命 、 就 使 他 再 起 誓 。
18 約 拿 單 對 他 說 、 明 日 是 初 一 . 你 的 座 位 空 設 、 人 必 理 會 你 不 在 那 裡 。
19 你 等 三 日 、 就 要 速 速 下 去 、 到 你 從 前 遇 事 所 藏 的 地 方 、 在 以 色 磐 石 那 裡 等 候 。
20 我 要 向 磐 石 旁 邊 射 三 箭 、 如 同 射 箭 靶 一 樣 。
21 我 要 打 發 童 子 、 說 、 去 把 箭 找 來 。 我 若 對 童 子 說 、 箭 在 後 頭 、 把 箭 拿 來 . 你 就 可 以 回 來 . 我 指 著 永 生 的 耶 和 華 起 誓 、 你 必 平 安 無 事 。
22 我 若 對 童 子 說 、 箭 在 前 頭 . 你 就 要 去 . 因 為 是 耶 和 華 打 發 你 去 的 。
23 至 於 你 我 今 日 所 說 的 話 、 有 耶 和 華 在 你 我 中 間 為 證 、 直 到 永 遠 。
24 大 衛 就 去 藏 在 田 野 。 到 了 初 一 日 、 王 坐 席 要 喫 飯 。
25 王 照 常 坐 在 靠 牆 的 位 上 . 約 拿 單 侍 立 、 押 尼 珥 坐 在 掃 羅 旁 邊 . 大 衛 的 座 位 空 設 。
26 然 而 這 日 掃 羅 沒 有 說 甚 麼 . 他 想 大 衛 遇 事 、 偶 染 不 潔 . 他 必 定 是 不 潔 。
27 初 二 日 大 衛 的 座 位 還 空 設 . 掃 羅 問 他 兒 子 約 拿 單 說 、 耶 西 的 兒 子 為 何 昨 日 今 日 、 沒 有 來 喫 飯 呢 。
28 約 拿 單 回 答 掃 羅 說 、 大 衛 切 求 我 容 他 往 伯 利 恆 去 .
29 他 說 、 求 你 容 我 去 . 因 為 我 家 在 城 裡 有 獻 祭 的 事 . 我 長 兄 吩 咐 我 去 。 如 今 我 若 在 你 眼 前 蒙 恩 、 求 你 容 我 去 見 我 的 弟 兄 . 所 以 大 衛 沒 有 赴 王 的 席 。
30 掃 羅 向 約 拿 單 發 怒 、 對 他 說 、 你 這 頑 梗 背 逆 之 婦 人 所 生 的 、 我 豈 不 知 道 你 喜 悅 耶 西 的 兒 子 、 自 取 羞 辱 、 以 至 你 母 親 露 體 蒙 羞 麼 。
31 耶 西 的 兒 子 若 在 世 間 活 著 、 你 和 你 的 國 位 必 站 立 不 住 。 現 在 你 要 打 發 人 去 、 將 他 捉 拿 交 給 我 . 他 是 該 死 的 。
32 約 拿 單 對 父 親 掃 羅 說 、 他 為 甚 麼 該 死 呢 . 他 作 了 甚 麼 呢 。
33 掃 羅 向 約 拿 單 掄 槍 要 刺 他 . 約 拿 單 就 知 道 他 父 親 決 意 要 殺 大 衛 。
34 於 是 約 拿 單 氣 忿 忿 的 從 席 上 起 來 、 在 這 初 二 日 沒 有 喫 飯 . 他 因 見 父 親 羞 辱 大 衛 、 就 為 大 衛 愁 煩 。
35 次 日 早 晨 、 約 拿 單 按 著 與 大 衛 約 會 的 時 候 、 出 到 田 野 、 有 一 個 童 子 跟 隨 。
36 約 拿 單 對 童 子 說 、 你 跑 去 、 把 我 所 射 的 箭 找 來 。 童 子 跑 去 、 約 拿 單 就 把 箭 射 在 童 子 前 頭 。
37 童 子 到 了 約 拿 單 落 箭 之 地 、 約 拿 單 呼 叫 童 子 說 、 箭 不 是 在 你 前 頭 麼 。
38 約 拿 單 又 呼 叫 童 子 說 、 速 速 的 去 、 不 要 遲 延 。 童 子 就 拾 起 箭 來 、 回 到 主 人 那 裡 。
39 童 子 卻 不 知 道 這 是 甚 麼 意 思 . 只 有 約 拿 單 和 大 衛 知 道 。
40 約 拿 單 將 弓 箭 交 給 童 子 、 吩 咐 說 、 你 拿 到 城 裡 去 。
41 童 子 一 去 、 大 衛 就 從 磐 石 的 南 邊 出 來 、 俯 伏 在 的 、 拜 了 三 拜 . 二 人 親 嘴 、 彼 此 哭 泣 、 大 衛 哭 的 更 慟 。
42 約 拿 單 對 大 衛 說 、 我 們 二 人 曾 指 著 耶 和 華 的 名 起 誓 、 說 、 願 耶 和 華 在 你 我 中 間 、 並 你 我 後 裔 中 間 為 證 、 直 到 永 遠 . 如 今 你 平 平 安 安 的 去 罷 。 大 衛 就 起 身 走 了 . 約 拿 單 也 回 城 裡 去 了 。