1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
1 凡 事 都 有 定 期 、 天 下 萬 務 都 有 定 時 .
2 生 有 時 、 死 有 時 . 栽 種 有 時 、 拔 出 所 栽 種 的 、 也 有 時 .
3 殺 戮 有 時 、 醫 治 有 時 . 拆 毀 有 時 、 建 造 有 時 .
4 哭 有 時 、 笑 有 時 . 哀 慟 有 時 、 跳 舞 有 時 .
5 拋 擲 石 頭 有 時 、 堆 聚 石 頭 有 時 . 懷 抱 有 時 、 不 懷 抱 有 時 .
6 尋 找 有 時 、 失 落 有 時 . 保 守 有 時 、 捨 棄 有 時 .
7 撕 裂 有 時 、 縫 補 有 時 . 靜 默 有 時 、 言 語 有 時 .
8 喜 愛 有 時 、 恨 惡 有 時 . 爭 戰 有 時 、 和 好 有 時 。
9 這 樣 看 來 、 作 事 的 人 在 他 的 勞 碌 上 有 甚 麼 益 處 呢 。
10 我 見 神 叫 世 人 勞 苦 、 使 他 們 在 其 中 受 經 練 。
11 神 造 萬 物 、 各 按 其 時 成 為 美 好 . 又 將 永 生 安 置 在 世 人 心 裡 . 〔 永 生 原 文 作 永 遠 〕 然 而 神 從 始 至 終 的 作 為 、 人 不 能 參 透 。
12 我 知 道 世 人 、 莫 強 如 終 身 喜 樂 行 善 。
13 並 且 人 人 喫 喝 、 在 他 一 切 勞 碌 中 享 福 . 這 也 是 神 的 恩 賜 。
14 我 知 道 神 一 切 所 作 的 、 都 必 永 存 、 無 所 增 添 、 無 所 減 少 . 神 這 樣 行 、 是 要 人 在 他 面 前 存 敬 畏 的 心 。
15 現 今 的 事 早 先 就 有 了 . 將 來 的 事 早 已 也 有 了 . 並 且 神 使 已 過 的 事 重 新 再 來 . 〔 或 作 並 且 神 再 尋 回 已 過 的 事 〕
16 我 又 見 日 光 之 下 、 在 審 判 之 處 有 奸 惡 . 在 公 義 之 處 也 有 奸 惡 。
17 我 心 裡 說 、 神 必 審 判 義 人 和 惡 人 . 因 為 在 那 裡 、 各 樣 事 務 、 一 切 工 作 、 都 有 定 時 。
18 我 心 裡 說 、 這 乃 為 世 人 的 緣 故 、 是 神 要 試 驗 他 們 、 使 他 們 覺 得 自 己 不 過 像 獸 一 樣 。
19 因 為 世 人 遭 遇 的 、 獸 也 遭 遇 . 所 遭 遇 的 都 是 一 樣 . 這 個 怎 樣 死 、 那 個 也 怎 樣 死 、 氣 息 都 是 一 樣 . 人 不 能 強 於 獸 . 都 是 虛 空 。
20 都 歸 一 處 . 都 是 出 於 塵 土 、 也 都 歸 於 塵 土 。
21 誰 知 道 人 的 靈 是 往 上 昇 升 、 獸 的 魂 是 下 入 地 呢 。
22 故 此 、 我 見 人 、 莫 強 如 在 他 經 營 的 事 上 喜 樂 . 因 為 這 是 他 的 分 . 他 身 後 的 事 、 誰 能 使 他 回 來 得 見 呢 。