1 Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova.
2 Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými.
3 I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben,
4 Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě.
5 Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících,
6 Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti.
7 Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují.
8 I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal.
9 I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů.
10 Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn?
11 Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.
12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.
13 Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.
14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.
15 A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.
16 Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími,
17 Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů?
18 Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich;
19 Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.
20 Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků.
21 Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy.
22 Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin.
23 A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů.
24 Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se,
25 Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude.
26 Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům.
27 Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?
28 Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto:
29 Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající.
30 I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje.
31 Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho.
32 Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.
1 耶 和 華 要 憐 恤 雅 各 、 必 再 揀 選 以 色 列 、 將 他 們 安 置 在 本 地 . 寄 居 的 必 與 他 們 聯 合 、 緊 貼 雅 各 家 。
2 外 邦 人 必 將 他 們 帶 回 本 土 . 以 色 列 家 必 在 耶 和 華 的 地 上 得 外 邦 人 為 僕 婢 . 也 要 擄 掠 先 前 擄 掠 他 們 的 、 轄 制 先 前 欺 壓 他 們 的 。
3 當 耶 和 華 使 你 脫 離 愁 苦 、 煩 惱 、 並 人 勉 強 你 作 的 苦 工 、 得 享 安 息 的 日 子 、
4 你 必 題 這 詩 歌 論 巴 比 倫 王 說 、 欺 壓 人 的 何 竟 息 滅 、 強 暴 的 何 竟 止 息 。
5 耶 和 華 折 斷 了 惡 人 的 杖 、 轄 制 人 的 圭 、
6 就 是 在 忿 怒 中 連 連 攻 擊 眾 民 的 、 在 怒 氣 中 轄 制 列 國 、 行 逼 迫 無 人 阻 止 的 。
7 現 在 全 地 得 安 息 、 享 平 靜 . 人 皆 發 聲 歡 呼 。
8 松 樹 、 和 利 巴 嫩 的 香 柏 樹 、 都 因 你 歡 樂 、 說 、 自 從 你 仆 倒 、 再 無 人 上 來 砍 伐 我 們 。
9 你 下 到 陰 間 、 陰 間 就 因 你 震 動 、 來 迎 接 你 . 又 因 你 驚 動 在 世 曾 為 首 領 的 陰 魂 、 並 使 那 曾 為 列 國 君 王 的 、 都 離 位 站 起 。
10 他 們 都 要 發 言 對 你 說 、 你 也 變 為 軟 弱 、 像 我 們 一 樣 麼 . 你 也 成 了 我 們 的 樣 子 麼 。
11 你 的 威 勢 、 和 你 琴 瑟 的 聲 音 、 都 下 到 陰 間 . 你 下 鋪 的 是 蟲 、 上 蓋 的 是 蛆 。
12 明 亮 之 星 、 早 晨 之 子 阿 、 你 何 竟 從 天 墜 落 . 你 這 攻 敗 列 國 的 、 何 竟 被 砍 倒 在 地 上 。
13 你 心 裡 曾 說 、 我 要 升 到 天 上 . 我 要 高 舉 我 的 寶 座 在 神 眾 星 以 上 . 我 要 坐 在 聚 會 的 山 上 、 在 北 方 的 極 處 、
14 我 要 升 到 高 雲 之 上 . 我 要 與 至 上 者 同 等 。
15 然 而 你 必 墜 落 陰 間 、 到 坑 中 極 深 之 處 。
16 凡 看 見 你 的 、 都 要 定 睛 看 你 、 留 意 看 你 、 說 、 使 大 地 戰 抖 、 使 列 國 震 動 、
17 使 世 界 如 同 荒 野 、 使 城 邑 傾 覆 、 不 釋 放 被 擄 的 人 歸 家 、 是 這 個 人 麼 。
18 列 國 的 君 王 俱 各 在 自 己 陰 宅 的 榮 耀 中 安 睡 。
19 惟 獨 你 被 拋 棄 、 不 得 入 你 的 墳 墓 、 好 像 可 憎 的 枝 子 . 以 被 殺 的 人 為 衣 、 就 是 被 刀 刺 透 、 墜 落 坑 中 石 頭 那 裡 的 . 你 又 像 被 踐 踏 的 屍 首 一 樣 。
20 你 不 得 與 君 王 同 葬 、 因 為 你 敗 壞 你 的 國 、 殺 戮 你 的 民 . 惡 人 後 裔 的 名 、 必 永 不 題 說 。
21 先 人 既 有 罪 孽 、 就 要 豫 備 殺 戮 他 的 子 孫 、 免 得 他 們 興 起 來 、 得 了 遍 地 、 在 世 上 修 滿 城 邑 。
22 萬 軍 之 耶 和 華 說 、 我 必 興 起 攻 擊 他 們 、 將 巴 比 倫 的 名 號 、 和 所 餘 剩 的 人 、 連 子 帶 孫 一 並 剪 除 . 這 是 耶 和 華 說 的 。
23 我 必 使 巴 比 倫 為 箭 豬 所 得 、 又 變 為 水 池 . 我 要 用 滅 亡 的 掃 帚 掃 淨 他 . 這 是 萬 軍 之 耶 和 華 說 的 。
24 萬 軍 之 耶 和 華 起 誓 、 說 、 我 怎 樣 思 想 、 必 照 樣 成 就 . 我 怎 樣 定 意 、 必 照 樣 成 立 .
25 就 是 在 我 地 上 打 折 亞 述 人 、 在 我 山 上 將 他 踐 踏 . 他 加 的 軛 、 必 離 開 以 色 列 人 . 他 加 的 重 擔 、 必 離 開 他 們 的 肩 頭 。
26 這 是 向 全 地 所 定 的 旨 意 . 這 是 向 萬 國 所 伸 出 的 手 。
27 萬 軍 之 耶 和 華 既 然 定 意 、 誰 能 廢 棄 呢 . 他 的 手 已 經 伸 出 、 誰 能 轉 回 呢 。
28 亞 哈 斯 王 崩 的 那 年 、 就 有 以 下 的 默 示 。
29 非 利 士 全 地 阿 、 不 要 因 擊 打 你 的 杖 折 斷 就 喜 樂 . 因 為 從 蛇 的 根 、 必 生 出 毒 蛇 . 他 所 生 的 、 是 火 焰 的 飛 龍 。
30 貧 寒 人 的 長 子 、 必 有 所 食 、 窮 乏 人 必 安 然 躺 臥 . 我 必 以 飢 荒 治 死 你 的 根 、 你 所 餘 剩 的 人 、 必 被 殺 戮 。
31 門 哪 、 應 當 哀 號 . 城 阿 、 應 當 呼 喊 . 非 利 士 全 地 阿 、 你 都 消 化 了 . 因 為 有 煙 從 北 方 出 來 、 他 行 伍 中 並 無 亂 隊 的 。
32 可 怎 樣 回 答 外 邦 的 使 者 呢 . 〔 外 邦 或 指 非 利 士 〕 必 說 、 耶 和 華 建 立 了 錫 安 、 他 百 姓 中 的 困 苦 人 、 必 投 奔 在 其 中 。