1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi synu Amaty, řkoucí:
2 Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a volej proti němu; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj.
3 Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy. A přišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy.
4 Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři. I stala se bouře veliká na moři, až se domnívali, že se lodí ztroskoce.
5 A bojíce se plavci, volali jeden každý k bohu svému, a vyhazovali to, což měli na lodí, do moře, aby sobě tím polehčili. Jonáš pak byl sešel k bokům lodí, a položiv se, spal tvrdě.
6 Tedy přišed k němu správce lodí, řekl jemu: Což ty děláš, ospalče? Vstaň, volej k Bohu svému. Snad ten Bůh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli.
7 I řekli jeden druhému: Poďte, vrzme losy, abychom zvěděli, pro koho to zlé přišlo na nás. Tedy metali losy, a padl los na Jonáše.
8 I řekli jemu: Pověz nám medle, pro koho toto zlé na nás? Jaký jest obchod tvůj, a odkud jdeš? Z které jsi země a z kterého národu?
9 I řekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž učinil moře i zemi, já ctím.
10 Pročež báli se ti muži bázní velikou,a dověděvše se muži ti, že od tváři Hospodinovy utíká, (nebo jim byl oznámil), řekli jemu: Což jsi to učinil?
11 Řekli ještě k němu: Což máme učiniti s tebou, aby se moře spokojilo? (Nebo moře vždy více a více bouřilo se.)
12 Jimžto řekl: Vezměte mne, a uvrzte mne do moře, a utichne moře před vámi; nebo já vím, že příčinou mou bouře tato veliká jest proti vám.
13 Ale muži ti statečně táhli, chtíce k břehu přistati, však nemohli; nebo moře vždy více a více se bouřilo proti nim.
14 I zvolali k Hospodinu, řkouce: Prosímeť, ó Hospodine, abychom nezahynuli pro smrt člověka tohoto, aniž na nás vyhledávej krve nevinné; nebo ty, ó Hospodine, jakž chceš, tak činíš.
15 Tedy vzavše Jonáše, uvrhli ho do moře. I přestalo moře bouřiti se.
16 Pročež báli se muži ti bázní velikou Hospodina, a obětovali obět Hospodinu, a sliby činili.
17 **
1 耶 和 華 的 話 臨 到 亞 米 太 的 兒 子 約 拿 、 說 、
2 你 起 來 往 尼 尼 微 大 城 去 、 向 其 中 的 居 民 呼 喊 、 因 為 他 們 的 惡 達 到 我 面 前 。
3 約 拿 卻 起 來 、 逃 往 他 施 去 躲 避 耶 和 華 . 下 到 約 帕 、 遇 見 一 隻 船 、 要 往 他 施 去 。 他 就 給 了 船 價 、 上 了 船 、 要 與 船 上 的 人 同 往 他 施 去 躲 避 耶 和 華 。
4 然 而 耶 和 華 使 海 中 起 大 風 、 海 就 狂 風 大 作 、 甚 至 船 幾 乎 破 壞 。
5 水 手 便 懼 怕 、 各 人 哀 求 自 己 的 神 . 他 們 將 船 上 的 貨 物 拋 在 海 中 、 為 要 使 船 輕 些 。 約 拿 已 下 到 底 艙 、 躺 臥 沉 睡 。
6 船 主 到 他 那 裡 對 他 說 、 你 這 沉 睡 的 人 哪 、 為 何 這 樣 呢 。 起 來 、 求 告 你 的 神 、 或 者 神 顧 念 我 們 、 使 我 們 不 至 滅 亡 。
7 船 上 的 人 彼 此 說 、 來 罷 、 我 們 掣 籤 、 看 看 這 災 臨 到 我 們 是 因 誰 的 緣 故 . 於 是 他 們 掣 籤 、 掣 出 約 拿 來 。
8 眾 人 對 他 說 、 請 你 告 訴 我 們 、 這 災 臨 到 我 們 是 因 誰 的 緣 故 . 你 以 何 事 為 業 . 你 從 那 裡 來 . 你 是 哪 一 國 、 屬 那 一 族 的 人 。
9 他 說 、 我 是 希 伯 來 人 . 我 敬 畏 耶 和 華 、 那 創 造 滄 海 旱 地 之 天 上 的 神 。
10 他 們 就 大 大 懼 怕 、 對 他 說 、 你 作 的 是 甚 麼 事 呢 . 他 們 已 經 知 道 他 躲 避 耶 和 華 、 因 為 他 告 訴 了 他 們 。
11 他 們 問 他 說 、 我 們 當 向 你 怎 樣 行 、 使 海 浪 平 靜 呢 . 這 話 是 因 海 浪 越 發 翻 騰 。
12 他 對 他 們 說 、 你 們 將 我 抬 起 來 、 拋 在 海 中 、 海 就 平 靜 了 . 我 知 道 你 們 遭 這 大 風 、 是 因 我 的 緣 故 。
13 然 而 那 些 人 竭 力 盪 槳 、 要 把 船 攏 岸 、 卻 是 不 能 . 因 為 海 浪 越 發 向 他 們 翻 騰 。
14 他 們 便 求 告 耶 和 華 說 、 耶 和 華 阿 、 我 們 懇 求 你 、 不 要 因 這 人 的 性 命 使 我 們 死 亡 . 不 要 使 流 無 辜 血 的 罪 歸 與 我 們 . 因 為 你 耶 和 華 是 隨 自 己 的 意 旨 行 事 。
15 他 們 遂 將 約 拿 抬 起 、 拋 在 海 中 、 海 的 狂 浪 就 平 息 了 。
16 那 些 人 便 大 大 敬 畏 耶 和 華 、 向 耶 和 華 獻 祭 、 並 且 許 願 。
17 耶 和 華 安 排 一 條 大 魚 吞 了 約 拿 、 他 在 魚 腹 中 三 日 三 夜 。