1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

1 山 巖 間 的 野 山 羊 幾 時 生 產 、 你 知 道 麼 . 母 鹿 下 犢 之 期 你 能 察 定 麼 .

2 他 們 懷 胎 的 月 數 、 你 能 數 算 麼 . 他 們 幾 時 生 產 你 能 曉 得 麼 .

3 他 們 屈 身 、 將 子 生 下 、 就 除 掉 疼 痛 。

4 這 子 漸 漸 肥 壯 、 在 荒 野 長 大 、 去 而 不 回 。

5 誰 放 野 驢 出 去 自 由 . 誰 解 開 快 驢 的 繩 索 。

6 我 使 曠 野 作 他 的 住 處 、 使 鹹 地 當 他 的 居 所 。

7 他 嗤 笑 城 內 的 喧 嚷 、 不 聽 趕 牲 口 的 喝 聲 。

8 遍 山 是 他 的 草 場 . 他 尋 找 各 樣 青 綠 之 物 。

9 野 牛 豈 肯 服 事 你 . 豈 肯 住 在 你 的 槽 旁 。

10 你 豈 能 用 套 繩 將 野 牛 籠 在 犁 溝 之 間 . 他 豈 肯 隨 你 耙 山 谷 之 地 。

11 豈 可 因 他 的 力 大 、 就 倚 靠 他 、 豈 可 把 你 的 工 交 給 他 作 麼 。

12 豈 可 信 靠 他 把 你 的 糧 食 運 到 家 、 又 收 聚 你 禾 場 上 的 穀 麼 。

13 鴕 鳥 的 翅 膀 歡 然 搧 展 、 豈 是 顯 慈 愛 的 翎 毛 和 羽 毛 麼 。

14 因 他 把 蛋 留 在 地 上 、 在 塵 土 中 、 使 得 溫 暖 .

15 卻 想 不 到 被 腳 踹 碎 、 或 被 野 獸 踐 踏 。

16 他 忍 心 待 雛 、 似 乎 不 是 自 己 的 . 雖 然 徒 受 勞 苦 、 也 不 為 雛 懼 怕 .

17 因 為   神 使 他 沒 有 智 慧 、 也 未 將 悟 性 賜 給 他 。

18 他 幾 時 挺 身 展 開 翅 膀 、 就 嗤 笑 馬 和 騎 馬 的 人 。

19 馬 的 大 力 是 你 所 賜 的 麼 . 他 頸 項 上 挓 莎 的 跂 、 是 你 給 他 披 上 的 麼 .

20 是 你 叫 他 跳 躍 像 蝗 蟲 麼 . 他 噴 氣 之 威 使 人 驚 惶 。

21 他 在 谷 中 刨 地 、 自 喜 其 力 . 他 出 去 迎 接 佩 帶 兵 器 的 人 。

22 他 嗤 笑 可 怕 的 事 、 並 不 驚 惶 、 也 不 因 刀 劍 退 回 。

23 箭 袋 和 發 亮 的 槍 、 並 短 槍 、 在 他 身 上 錚 錚 有 聲 。

24 他 發 猛 烈 的 怒 氣 將 地 吞 下 . 一 聽 角 聲 就 不 耐 站 立 。

25 角 每 發 聲 、 他 說 、 呵 哈 . 他 從 遠 處 聞 著 戰 氣 、 又 聽 見 軍 長 大 發 雷 聲 、 和 兵 丁 吶 喊 。

26 鷹 雀 飛 翔 、 展 開 翅 膀 、 一 直 向 南 、 豈 是 藉 你 的 智 慧 麼 。

27 大 鷹 上 騰 、 在 高 處 搭 窩 、 豈 是 聽 你 的 吩 咐 麼 。

28 他 住 在 山 巖 、 以 山 峰 和 堅 固 之 所 為 家 .

29 從 那 裡 窺 看 食 物 、 眼 睛 遠 遠 觀 望 。

30 他 的 雛 也 咂 血 . 被 殺 的 人 在 那 裡 、 他 也 在 那 裡 。