1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

1 Voici, mon oeil a vu tout cela, Mon oreille l'a entendu et y a pris garde.

2 Ce que vous savez, je le sais aussi, Je ne vous suis point inférieur.

3 Mais je veux parler au Tout-Puissant, Je veux plaider ma cause devant Dieu;

4 Car vous, vous n'imaginez que des faussetés, Vous êtes tous des médecins de néant.

5 Que n'avez-vous gardé le silence? Vous auriez passé pour avoir de la sagesse.

6 Ecoutez, je vous prie, ma défense, Et soyez attentifs à la réplique de mes lèvres.

7 Direz-vous en faveur de Dieu ce qui est injuste, Et pour le soutenir alléguerez-vous des faussetés?

8 Voulez-vous avoir égard à sa personne? Voulez-vous plaider pour Dieu?

9 S'il vous sonde, vous approuvera-t-il? Ou le tromperez-vous comme on trompe un homme?

10 Certainement il vous condamnera, Si vous n'agissez en secret que par égard pour sa personne.

11 Sa majesté ne vous épouvantera-t-elle pas? Sa terreur ne tombera-t-elle pas sur vous?

12 Vos sentences sont des sentences de cendre, Vos retranchements sont des retranchements de boue.

13 Taisez-vous, laissez-moi, je veux parler! Il m'en arrivera ce qu'il pourra.

14 Pourquoi saisirais-je ma chair entre les dents? J'exposerai plutôt ma vie.

15 Voici, il me tuera; je n'ai rien à espérer; Mais devant lui je défendrai ma conduite.

16 Cela même peut servir à mon salut, Car un impie n'ose paraître en sa présence.

17 Ecoutez, écoutez mes paroles, Prêtez l'oreille à ce que je vais dire.

18 Me voici prêt à plaider ma cause; Je sais que j'ai raison.

19 Quelqu'un disputera-t-il contre moi? Alors je me tais, et je veux mourir.

20 Seulement, accorde-moi deux choses Et je ne me cacherai pas loin de ta face:

21 Retire ta main de dessus moi, Et que tes terreurs ne me troublent plus.

22 Puis appelle, et je répondrai, Ou si je parle, réponds-moi!

23 Quel est le nombre de mes iniquités et de mes péchés? Fais-moi connaître mes transgressions et mes péchés.

24 Pourquoi caches-tu ton visage, Et me prends-tu pour ton ennemi?

25 Veux-tu frapper une feuille agitée? Veux-tu poursuivre une paille desséchée?

26 Pourquoi m'infliger d'amères souffrances, Me punir pour des fautes de jeunesse?

27 Pourquoi mettre mes pieds dans les ceps, Surveiller tous mes mouvements, Tracer une limite à mes pas,

28 Quand mon corps tombe en pourriture, Comme un vêtement que dévore la teigne?