1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

1 Tsophar de Naama prit la parole et dit:

2 Mes pensées me forcent à répondre, Et mon agitation ne peut se contenir.

3 J'ai entendu des reproches qui m'outragent; Le souffle de mon intelligence donnera la réplique.

4 Ne sais-tu pas que, de tout temps, Depuis que l'homme a été placé sur la terre,

5 Le triomphe des méchants a été court, Et la joie de l'impie momentanée?

6 Quand il s'élèverait jusqu'aux cieux, Et que sa tête toucherait aux nues,

7 Il périra pour toujours comme son ordure, Et ceux qui le voyaient diront: Où est-il?

8 Il s'envolera comme un songe, et on ne le trouvera plus; Il disparaîtra comme une vision nocturne;

9 L'oeil qui le regardait ne le regardera plus, Le lieu qu'il habitait ne l'apercevra plus.

10 Ses fils seront assaillis par les pauvres, Et ses mains restitueront ce qu'il a pris par violence.

11 La vigueur de la jeunesse, qui remplissait ses membres, Aura sa couche avec lui dans la poussière.

12 Le mal était doux à sa bouche, Il le cachait sous sa langue,

13 Il le savourait sans l'abandonner, Il le retenait au milieu de son palais;

14 Mais sa nourriture se transformera dans ses entrailles, Elle deviendra dans son corps un venin d'aspic.

15 Il a englouti des richesses, il les vomira; Dieu les chassera de son ventre.

16 Il a sucé du venin d'aspic, La langue de la vipère le tuera.

17 Il ne reposera plus ses regards sur les ruisseaux, Sur les torrents, sur les fleuves de miel et de lait.

18 Il rendra ce qu'il a gagné, et n'en profitera plus; Il restituera tout ce qu'il a pris, et n'en jouira plus.

19 Car il a opprimé, délaissé les pauvres, Il a ruiné des maisons et ne les a pas rétablies.

20 Son avidité n'a point connu de bornes; Mais il ne sauvera pas ce qu'il avait de plus cher.

21 Rien n'échappait à sa voracité; Mais son bien-être ne durera pas.

22 Au milieu de l'abondance il sera dans la détresse; La main de tous les misérables se lèvera sur lui.

23 Et voici, pour lui remplir le ventre, Dieu enverra sur lui le feu de sa colère, Et le rassasiera par une pluie de traits.

24 S'il échappe aux armes de fer, L'arc d'airain le transpercera.

25 Il arrache de son corps le trait, Qui étincelle au sortir de ses entrailles, Et il est en proie aux terreurs de la mort.

26 Toutes les calamités sont réservées à ses trésors; Il sera consumé par un feu que n'allumera point l'homme, Et ce qui restera dans sa tente en deviendra la pâture.

27 Les cieux dévoileront son iniquité, Et la terre s'élèvera contre lui.

28 Les revenus de sa maison seront emportés, Ils disparaîtront au jour de la colère de Dieu.

29 Telle est la part que Dieu réserve au méchant, Tel est l'héritage que Dieu lui destine.