1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

1 Eliphaz de Théman prit la parole et dit:

2 Un homme peut-il être utile à Dieu? Non; le sage n'est utile qu'à lui-même.

3 Si tu es juste, est-ce à l'avantage du Tout-Puissant? Si tu es intègre dans tes voies, qu'y gagne-t-il?

4 Est-ce par crainte de toi qu'il te châtie, Qu'il entre en jugement avec toi?

5 Ta méchanceté n'est-elle pas grande? Tes iniquités ne sont-elles pas infinies?

6 Tu enlevais sans motif des gages à tes frères, Tu privais de leurs vêtements ceux qui étaient nus;

7 Tu ne donnais point d'eau à l'homme altéré, Tu refusais du pain à l'homme affamé.

8 Le pays était au plus fort, Et le puissant s'y établissait.

9 Tu renvoyais les veuves à vide; Les bras des orphelins étaient brisés.

10 C'est pour cela que tu es entouré de pièges, Et que la terreur t'a saisi tout à coup.

11 Ne vois-tu donc pas ces ténèbres, Ces eaux débordées qui t'envahissent?

12 Dieu n'est-il pas en haut dans les cieux? Regarde le sommet des étoiles, comme il est élevé!

13 Et tu dis: Qu'est-ce que Dieu sait? Peut-il juger à travers l'obscurité?

14 Les nuées l'enveloppent, et il ne voit rien; Il ne parcourt que la voûte des cieux.

15 Eh quoi! tu voudrais prendre l'ancienne route Qu'ont suivie les hommes d'iniquité?

16 Ils ont été emportés avant le temps, Ils ont eu la durée d'un torrent qui s'écoule.

17 Ils disaient à Dieu: Retire-toi de nous; Que peut faire pour nous le Tout-Puissant?

18 Dieu cependant avait rempli de biens leurs maisons. -Loin de moi le conseil des méchants!

19 Les justes, témoins de leur chute, se réjouiront, Et l'innocent se moquera d'eux:

20 Voilà nos adversaires anéantis! Voilà leurs richesses dévorées par le feu!

21 Attache-toi donc à Dieu, et tu auras la paix; Tu jouiras ainsi du bonheur.

22 Reçois de sa bouche l'instruction, Et mets dans ton coeur ses paroles.

23 Tu seras rétabli, si tu reviens au Tout-Puissant, Si tu éloignes l'iniquité de ta tente.

24 Jette l'or dans la poussière, L'or d'Ophir parmi les cailloux des torrents;

25 Et le Tout-Puissant sera ton or, Ton argent, ta richesse.

26 Alors tu feras du Tout-Puissant tes délices, Tu élèveras vers Dieu ta face;

27 Tu le prieras, et il t'exaucera, Et tu accompliras tes voeux.

28 A tes résolutions répondra le succès; Sur tes sentiers brillera la lumière.

29 Vienne l'humiliation, tu prieras pour ton relèvement: Dieu secourt celui dont le regard est abattu.

30 Il délivrera même le coupable, Qui devra son salut à la pureté de tes mains.