1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

1 Il y a pour l'argent une mine d'où on le fait sortir, Et pour l'or un lieu d'où on l'extrait pour l'affiner;

2 Le fer se tire de la poussière, Et la pierre se fond pour produire l'airain.

3 L'homme fait cesser les ténèbres; Il explore, jusque dans les endroits les plus profonds, Les pierres cachées dans l'obscurité et dans l'ombre de la mort.

4 Il creuse un puits loin des lieux habités; Ses pieds ne lui sont plus en aide, Et il est suspendu, balancé, loin des humains.

5 La terre, d'où sort le pain, Est bouleversée dans ses entrailles comme par le feu.

6 Ses pierres contiennent du saphir, Et l'on y trouve de la poudre d'or.

7 L'oiseau de proie n'en connaît pas le sentier, L'oeil du vautour ne l'a point aperçu;

8 Les plus fiers animaux ne l'ont point foulé, Le lion n'y a jamais passé.

9 L'homme porte sa main sur le roc, Il renverse les montagnes depuis la racine;

10 Il ouvre des tranchées dans les rochers, Et son oeil contemple tout ce qu'il y a de précieux;

11 Il arrête l'écoulement des eaux, Et il produit à la lumière ce qui est caché.

12 Mais la sagesse, où se trouve-t-elle? Où est la demeure de l'intelligence?

13 L'homme n'en connaît point le prix; Elle ne se trouve pas dans la terre des vivants.

14 L'abîme dit: Elle n'est point en moi; Et la mer dit: Elle n'est point avec moi.

15 Elle ne se donne pas contre de l'or pur, Elle ne s'achète pas au poids de l'argent;

16 Elle ne se pèse pas contre l'or d'Ophir, Ni contre le précieux onyx, ni contre le saphir;

17 Elle ne peut se comparer à l'or ni au verre, Elle ne peut s'échanger pour un vase d'or fin.

18 Le corail et le cristal ne sont rien auprès d'elle: La sagesse vaut plus que les perles.

19 La topaze d'Ethiopie n'est point son égale, Et l'or pur n'entre pas en balance avec elle.

20 D'où vient donc la sagesse? Où est la demeure de l'intelligence?

21 Elle est cachée aux yeux de tout vivant, Elle est cachée aux oiseaux du ciel.

22 Le gouffre et la mort disent: Nous en avons entendu parler.

23 C'est Dieu qui en sait le chemin, C'est lui qui en connaît la demeure;

24 Car il voit jusqu'aux extrémités de la terre, Il aperçoit tout sous les cieux.

25 Quand il régla le poids du vent, Et qu'il fixa la mesure des eaux,

26 Quand il donna des lois à la pluie, Et qu'il traça la route de l'éclair et du tonnerre,

27 Alors il vit la sagesse et la manifesta, Il en posa les fondements et la mit à l'épreuve.

28 Puis il dit à l'homme: Voici, la crainte du Seigneur, c'est la sagesse; S'éloigner du mal, c'est l'intelligence.