1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
1 Elihu reprit et dit:
2 Sages, écoutez mes discours! Vous qui êtes intelligents, prêtez-moi l'oreille!
3 Car l'oreille discerne les paroles, Comme le palais savoure les aliments.
4 Choisissons ce qui est juste, Voyons entre nous ce qui est bon.
5 Job dit: Je suis innocent, Et Dieu me refuse justice;
6 J'ai raison, et je passe pour menteur; Ma plaie est douloureuse, et je suis sans péché.
7 Y a-t-il un homme semblable à Job, Buvant la raillerie comme l'eau,
8 Marchant en société de ceux qui font le mal, Cheminant de pair avec les impies?
9 Car il a dit: Il est inutile à l'homme De mettre son plaisir en Dieu.
10 Ecoutez-moi donc, hommes de sens! Loin de Dieu l'injustice, Loin du Tout-Puissant l'iniquité!
11 Il rend à l'homme selon ses oeuvres, Il rétribue chacun selon ses voies.
12 Non certes, Dieu ne commet pas l'iniquité; Le Tout-Puissant ne viole pas la justice.
13 Qui l'a chargé de gouverner la terre? Qui a confié l'univers à ses soins?
14 S'il ne pensait qu'à lui-même, S'il retirait à lui son esprit et son souffle,
15 Toute chair périrait soudain, Et l'homme rentrerait dans la poussière.
16 Si tu as de l'intelligence, écoute ceci, Prête l'oreille au son de mes paroles!
17 Un ennemi de la justice régnerait-il? Et condamneras-tu le juste, le puissant,
18 Qui proclame la méchanceté des rois Et l'iniquité des princes,
19 Qui n'a point égard à l'apparence des grands Et ne distingue pas le riche du pauvre, Parce que tous sont l'ouvrage de ses mains?
20 En un instant, ils perdent la vie; Au milieu de la nuit, un peuple chancelle et périt; Le puissant disparaît, sans la main d'aucun homme.
21 Car Dieu voit la conduite de tous, Il a les regards sur les pas de chacun.
22 Il n'y a ni ténèbres ni ombre de la mort, Où puissent se cacher ceux qui commettent l'iniquité.
23 Dieu n'a pas besoin d'observer longtemps, Pour qu'un homme entre en jugement avec lui;
24 Il brise les grands sans information, Et il met d'autres à leur place;
25 Car il connaît leurs oeuvres. Il les renverse de nuit, et ils sont écrasés;
26 Il les frappe comme des impies, A la face de tous les regards.
27 En se détournant de lui, En abandonnant toutes ses voies,
28 Ils ont fait monter à Dieu le cri du pauvre, Ils l'ont rendu attentif aux cris des malheureux.
29 S'il donne le repos, qui répandra le trouble? S'il cache sa face, qui pourra le voir? Il traite à l'égal soit une nation, soit un homme,
30 Afin que l'impie ne domine plus, Et qu'il ne soit plus un piège pour le peuple.
31 Car a-t-il jamais dit à Dieu: J'ai été châtié, je ne pécherai plus;
32 Montre-moi ce que je ne vois pas; Si j'ai commis des injustices, je n'en commettrai plus?
33 Est-ce d'après toi que Dieu rendra la justice? C'est toi qui rejettes, qui choisis, mais non pas moi; Ce que tu sais, dis-le donc!
34 Les hommes de sens seront de mon avis, Le sage qui m'écoute pensera comme moi.
35 Job parle sans intelligence, Et ses discours manquent de raison.
36 Qu'il continue donc à être éprouvé, Puisqu'il répond comme font les méchants!
37 Car il ajoute à ses fautes de nouveaux péchés; Il bat des mains au milieu de nous, Il multiplie ses paroles contre Dieu.