1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.

14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;

32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

1 Je suis l'homme qui a vu la misère Sous la verge de sa fureur.

2 Il m'a conduit, mené dans les ténèbres, Et non dans la lumière.

3 Contre moi il tourne et retourne sa main Tout le jour.

4 Il a fait dépérir ma chair et ma peau, Il a brisé mes os.

5 Il a bâti autour de moi, Il m'a environné de poison et de douleur.

6 Il me fait habiter dans les ténèbres, Comme ceux qui sont morts dès longtemps.

7 Il m'a entouré d'un mur, pour que je ne sorte pas; Il m'a donné de pesantes chaînes.

8 J'ai beau crier et implorer du secours, Il ne laisse pas accès à ma prière.

9 Il a fermé mon chemin avec des pierres de taille, Il a détruit mes sentiers.

10 Il a été pour moi un ours en embuscade, Un lion dans un lieu caché.

11 Il a détourné mes voies, il m'a déchiré, Il m'a jeté dans la désolation.

12 Il a tendu son arc, et il m'a placé Comme un but pour sa flèche.

13 Il a fait entrer dans mes reins Les traits de son carquois.

14 Je suis pour tout mon peuple un objet de raillerie, Chaque jour l'objet de leurs chansons.

15 Il m'a rassasié d'amertume, Il m'a enivré d'absinthe.

16 Il a brisé mes dents avec des cailloux, Il m'a couvert de cendre.

17 Tu m'as enlevé la paix; Je ne connais plus le bonheur.

18 Et j'ai dit: Ma force est perdue, Je n'ai plus d'espérance en l'Eternel!

19 Quand je pense à ma détresse et à ma misère, A l'absinthe et au poison;

20 Quand mon âme s'en souvient, Elle est abattue au dedans de moi.

21 Voici ce que je veux repasser en mon coeur, Ce qui me donnera de l'espérance.

22 Les bontés de l'Eternel ne sont pas épuisées, Ses compassions ne sont pas à leur terme;

23 Elles se renouvellent chaque matin. Oh! que ta fidélité est grande!

24 L'Eternel est mon partage, dit mon âme; C'est pourquoi je veux espérer en lui.

25 L'Eternel a de la bonté pour qui espère en lui, Pour l'âme qui le cherche.

26 Il est bon d'attendre en silence Le secours de l'Eternel.

27 Il est bon pour l'homme De porter le joug dans sa jeunesse.

28 Il se tiendra solitaire et silencieux, Parce que l'Eternel le lui impose;

29 Il mettra sa bouche dans la poussière, Sans perdre toute espérance;

30 Il présentera la joue à celui qui le frappe, Il se rassasiera d'opprobres.

31 Car le Seigneur Ne rejette pas à toujours.

32 Mais, lorsqu'il afflige, Il a compassion selon sa grande miséricorde;

33 Car ce n'est pas volontiers qu'il humilie Et qu'il afflige les enfants des hommes.

34 Quand on foule aux pieds Tous les captifs du pays,

35 Quand on viole la justice humaine A la face du Très-Haut,

36 Quand on fait tort à autrui dans sa cause, Le Seigneur ne le voit-il pas?

37 Qui dira qu'une chose arrive, Sans que le Seigneur l'ait ordonnée?

38 N'est-ce pas de la volonté du Très-Haut que viennent Les maux et les biens?

39 Pourquoi l'homme vivant se plaindrait-il? Que chacun se plaigne de ses propres péchés.

40 Recherchons nos voies et sondons, Et retournons à l'Eternel;

41 Elevons nos coeurs et nos mains Vers Dieu qui est au ciel:

42 Nous avons péché, nous avons été rebelles! Tu n'as point pardonné!

43 Tu t'es caché dans ta colère, et tu nous as poursuivis; Tu as tué sans miséricorde;

44 Tu t'es enveloppé d'un nuage, Pour fermer accès à la prière.

45 Tu nous as rendus un objet de mépris et de dédain Au milieu des peuples.

46 Ils ouvrent la bouche contre nous, Tous ceux qui sont nos ennemis.

47 Notre partage a été la terreur et la fosse, Le ravage et la ruine.

48 Des torrents d'eau coulent de mes yeux, A cause de la ruine de la fille de mon peuple.

49 Mon oeil fond en larmes, sans repos, Sans relâche,

50 Jusqu'à ce que l'Eternel regarde et voie Du haut des cieux;

51 Mon oeil me fait souffrir, A cause de toutes les filles de ma ville.

52 Ils m'ont donné la chasse comme à un oiseau, Ceux qui sont à tort mes ennemis.

53 Ils ont voulu anéantir ma vie dans une fosse, Et ils ont jeté des pierres sur moi.

54 Les eaux ont inondé ma tête; Je disais: Je suis perdu!

55 J'ai invoqué ton nom, ô Eternel, Du fond de la fosse.

56 Tu as entendu ma voix: Ne ferme pas l'oreille à mes soupirs, à mes cris!

57 Au jour où je t'ai invoqué, tu t'es approché, Tu as dit: Ne crains pas!

58 Seigneur, tu as défendu la cause de mon âme, Tu as racheté ma vie.

59 Eternel, tu as vu ce qu'on m'a fait souffrir: Rends-moi justice!

60 Tu as vu toutes leurs vengeances, Tous leurs complots contre moi.

61 Eternel, tu as entendu leurs outrages, Tous leurs complots contre moi,

62 Les discours de mes adversaires, et les projets Qu'ils formaient chaque jour contre moi.

63 Regarde quand ils sont assis et quand ils se lèvent: Je suis l'objet de leurs chansons.

64 Tu leur donneras un salaire, ô Eternel, Selon l'oeuvre de leurs mains;

65 Tu les livreras à l'endurcissement de leur coeur, A ta malédiction contre eux;

66 Tu les poursuivras dans ta colère, et tu les extermineras De dessous les cieux, ô Eternel!