1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
1 Les projets que forme le coeur dépendent de l'homme, Mais la réponse que donne la bouche vient de l'Eternel.
2 Toutes les voies de l'homme sont pures à ses yeux; Mais celui qui pèse les esprits, c'est l'Eternel.
3 Recommande à l'Eternel tes oeuvres, Et tes projets réussiront.
4 L'Eternel a tout fait pour un but, Même le méchant pour le jour du malheur.
5 Tout coeur hautain est en abomination à l'Eternel; Certes, il ne restera pas impuni.
6 Par la bonté et la fidélité on expie l'iniquité, Et par la crainte de l'Eternel on se détourne du mal.
7 Quand l'Eternel approuve les voies d'un homme, Il dispose favorablement à son égard même ses ennemis.
8 Mieux vaut peu, avec la justice, Que de grands revenus, avec l'injustice.
9 Le coeur de l'homme médite sa voie, Mais c'est l'Eternel qui dirige ses pas.
10 Des oracles sont sur les lèvres du roi: Sa bouche ne doit pas être infidèle quand il juge.
11 Le poids et la balance justes sont à l'Eternel; Tous les poids du sac sont son ouvrage.
12 Les rois ont horreur de faire le mal, Car c'est par la justice que le trône s'affermit.
13 Les lèvres justes gagnent la faveur des rois, Et ils aiment celui qui parle avec droiture.
14 La fureur du roi est un messager de mort, Et un homme sage doit l'apaiser.
15 La sérénité du visage du roi donne la vie, Et sa faveur est comme une pluie du printemps.
16 Combien acquérir la sagesse vaut mieux que l'or! Combien acquérir l'intelligence est préférable à l'argent!
17 Le chemin des hommes droits, c'est d'éviter le mal; Celui qui garde son âme veille sur sa voie.
18 L'arrogance précède la ruine, Et l'orgueil précède la chute.
19 Mieux vaut être humble avec les humbles Que de partager le butin avec les orgueilleux.
20 Celui qui réfléchit sur les choses trouve le bonheur, Et celui qui se confie en l'Eternel est heureux.
21 Celui qui est sage de coeur est appelé intelligent, Et la douceur des lèvres augmente le savoir.
22 La sagesse est une source de vie pour celui qui la possède; Et le châtiment des insensés, c'est leur folie.
23 Celui qui est sage de coeur manifeste la sagesse par sa bouche, Et l'accroissement de son savoir paraît sur ses lèvres.
24 Les paroles agréables sont un rayon de miel, Douces pour l'âme et salutaires pour le corps.
25 Telle voie paraît droite à un homme, Mais son issue, c'est la voie de la mort.
26 Celui qui travaille, travaille pour lui, Car sa bouche l'y excite.
27 L'homme pervers prépare le malheur, Et il y a sur ses lèvres comme un feu ardent.
28 L'homme pervers excite des querelles, Et le rapporteur divise les amis.
29 L'homme violent séduit son prochain, Et le fait marcher dans une voie qui n'est pas bonne.
30 Celui qui ferme les yeux pour se livrer à des pensées perverses, Celui qui se mord les lèvres, a déjà consommé le mal.
31 Les cheveux blancs sont une couronne d'honneur; C'est dans le chemin de la justice qu'on la trouve.
32 Celui qui est lent à la colère vaut mieux qu'un héros, Et celui qui est maître de lui-même, que celui qui prend des villes.
33 On jette le sort dans le pan de la robe, Mais toute décision vient de l'Eternel.