1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

1 Prière d'un malheureux, lorsqu'il est abattu et qu'il répand sa plainte devant l'Eternel. Eternel, écoute ma prière, Et que mon cri parvienne jusqu'à toi!

2 Ne me cache pas ta face au jour de ma détresse! Incline vers moi ton oreille quand je crie! Hâte-toi de m'exaucer!

3 Car mes jours s'évanouissent en fumée, Et mes os sont enflammés comme un tison.

4 Mon coeur est frappé et se dessèche comme l'herbe; J'oublie même de manger mon pain.

5 Mes gémissements sont tels Que mes os s'attachent à ma chair.

6 Je ressemble au pélican du désert, Je suis comme le chat-huant des ruines;

7 Je n'ai plus de sommeil, et je suis Comme l'oiseau solitaire sur un toit.

8 Chaque jour mes ennemis m'outragent, Et c'est par moi que jurent mes adversaires en fureur.

9 Je mange la poussière au lieu de pain, Et je mêle des larmes à ma boisson,

10 A cause de ta colère et de ta fureur; Car tu m'as soulevé et jeté au loin.

11 Mes jours sont comme l'ombre à son déclin, Et je me dessèche comme l'herbe.

12 Mais toi, Eternel! tu règnes à perpétuité, Et ta mémoire dure de génération en génération.

13 Tu te lèveras, tu auras pitié de Sion; Car le temps d'avoir pitié d'elle, Le temps fixé est à son terme;

14 Car tes serviteurs en aiment les pierres, Ils en chérissent la poussière.

15 Alors les nations craindront le nom de l'Eternel, Et tous les rois de la terre ta gloire.

16 Oui, l'Eternel rebâtira Sion, Il se montrera dans sa gloire.

17 Il est attentif à la prière du misérable, Il ne dédaigne pas sa prière.

18 Que cela soit écrit pour la génération future, Et que le peuple qui sera créé célèbre l'Eternel!

19 Car il regarde du lieu élevé de sa sainteté; Du haut des cieux l'Eternel regarde sur la terre,

20 Pour écouter les gémissements des captifs, Pour délivrer ceux qui vont périr,

21 Afin qu'ils publient dans Sion le nom de l'Eternel, Et ses louanges dans Jérusalem,

22 Quand tous les peuples s'assembleront, Et tous les royaumes, pour servir l'Eternel.

23 Il a brisé ma force dans la route, Il a abrégé mes jours.

24 Je dis: Mon Dieu, ne m'enlève pas au milieu de mes jours, Toi, dont les années durent éternellement!

25 Tu as anciennement fondé la terre, Et les cieux sont l'ouvrage de tes mains.

26 Ils périront, mais tu subsisteras; Ils s'useront tous comme un vêtement; Tu les changeras comme un habit, et ils seront changés.

27 Mais toi, tu restes le même, Et tes années ne finiront point.

28 Les fils de tes serviteurs habiteront leur pays, Et leur postérité s'affermira devant toi.