1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.

27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.

28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.

30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.

31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.

32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,

33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.

34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.

35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.

36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.

38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.

39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.

41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.

43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.

44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,

45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.

1 Louez l'Eternel, invoquez son nom! Faites connaître parmi les peuples ses hauts faits!

2 Chantez, chantez en son honneur! Parlez de toutes ses merveilles!

3 Glorifiez-vous de son saint nom! Que le coeur de ceux qui cherchent l'Eternel se réjouisse!

4 Ayez recours à l'Eternel et à son appui, Cherchez continuellement sa face!

5 Souvenez-vous des prodiges qu'il a faits, De ses miracles et des jugements de sa bouche,

6 Postérité d'Abraham, son serviteur, Enfants de Jacob, ses élus!

7 L'Eternel est notre Dieu; Ses jugements s'exercent sur toute la terre.

8 Il se rappelle à toujours son alliance, Ses promesses pour mille générations,

9 L'alliance qu'il a traitée avec Abraham, Et le serment qu'il a fait à Isaac;

10 Il l'a érigée pour Jacob en loi, Pour Israël en alliance éternelle,

11 Disant: Je te donnerai le pays de Canaan Comme héritage qui vous est échu.

12 Ils étaient alors peu nombreux, Très peu nombreux, et étrangers dans le pays,

13 Et ils allaient d'une nation à l'autre Et d'un royaume vers un autre peuple;

14 Mais il ne permit à personne de les opprimer, Et il châtia des rois à cause d'eux:

15 Ne touchez pas à mes oints, Et ne faites pas de mal à mes prophètes!

16 Il appela sur le pays la famine, Il coupa tout moyen de subsistance.

17 Il envoya devant eux un homme: Joseph fut vendu comme esclave.

18 On serra ses pieds dans des liens, On le mit aux fers,

19 Jusqu'au temps où arriva ce qu'il avait annoncé, Et où la parole de l'Eternel l'éprouva.

20 Le roi fit ôter ses liens, Le dominateur des peuples le délivra.

21 Il l'établit seigneur sur sa maison, Et gouverneur de tous ses biens,

22 Afin qu'il pût à son gré enchaîner ses princes, Et qu'il enseignât la sagesse à ses anciens.

23 Alors Israël vint en Egypte, Et Jacob séjourna dans le pays de Cham.

24 Il rendit son peuple très fécond, Et plus puissant que ses adversaires.

25 Il changea leur coeur, au point qu'ils haïrent son peuple Et qu'ils traitèrent ses serviteurs avec perfidie.

26 Il envoya Moïse, son serviteur, Et Aaron, qu'il avait choisi.

27 Ils accomplirent par son pouvoir des prodiges au milieu d'eux, Ils firent des miracles dans le pays de Cham.

28 Il envoya des ténèbres et amena l'obscurité, Et ils ne furent pas rebelles à sa parole.

29 Il changea leurs eaux en sang, Et fit périr leurs poissons.

30 Le pays fourmilla de grenouilles, Jusque dans les chambres de leurs rois.

31 Il dit, et parurent les mouches venimeuses, Les poux sur tout leur territoire.

32 Il leur donna pour pluie de la grêle, Des flammes de feu dans leur pays.

33 Il frappa leurs vignes et leurs figuiers, Et brisa les arbres de leur contrée.

34 Il dit, et parurent les sauterelles, Des sauterelles sans nombre,

35 Qui dévorèrent toute l'herbe du pays, Qui dévorèrent les fruits de leurs champs.

36 Il frappa tous les premiers-nés dans leur pays, Toutes les prémices de leur force.

37 Il fit sortir son peuple avec de l'argent et de l'or, Et nul ne chancela parmi ses tribus.

38 Les Egyptiens se réjouirent de leur départ, Car la terreur qu'ils avaient d'eux les saisissait.

39 Il étendit la nuée pour les couvrir, Et le feu pour éclairer la nuit.

40 A leur demande, il fit venir des cailles, Et il les rassasia du pain du ciel.

41 Il ouvrit le rocher, et des eaux coulèrent; Elles se répandirent comme un fleuve dans les lieux arides.

42 Car il se souvint de sa parole sainte, Et d'Abraham, son serviteur.

43 Il fit sortir son peuple dans l'allégresse, Ses élus au milieu des cris de joie.

44 Il leur donna les terres des nations, Et ils possédèrent le fruit du travail des peuples,

45 Afin qu'ils gardassent ses ordonnances, Et qu'ils observassent ses lois. Louez l'Eternel!