1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
1 Cantique des degrés. Eternel, souviens-toi de David, De toutes ses peines!
2 Il jura à l'Eternel, Il fit ce voeu au puissant de Jacob:
3 Je n'entrerai pas dans la tente où j'habite, Je ne monterai pas sur le lit où je repose,
4 Je ne donnerai ni sommeil à mes yeux, Ni assoupissement à mes paupières.
5 Jusqu'à ce que j'aie trouvé un lieu pour l'Eternel, Une demeure pour le puissant de Jacob.
6 Voici, nous en entendîmes parler à Ephrata, Nous la trouvâmes dans les champs de Jaar...
7 Allons à sa demeure, Prosternons-nous devant son marchepied!...
8 Lève-toi, Eternel, viens à ton lieu de repos, Toi et l'arche de ta majesté!
9 Que tes sacrificateurs soient revêtus de justice, Et que tes fidèles poussent des cris de joie!
10 A cause de David, ton serviteur, Ne repousse pas ton oint!
11 L'Eternel a juré la vérité à David, Il n'en reviendra pas; Je mettrai sur ton trône un fruit de tes entrailles.
12 Si tes fils observent mon alliance Et mes préceptes que je leur enseigne, Leurs fils aussi pour toujours Seront assis sur ton trône.
13 Oui, l'Eternel a choisi Sion, Il l'a désirée pour sa demeure:
14 C'est mon lieu de repos à toujours; J'y habiterai, car je l'ai désirée.
15 Je bénirai sa nourriture, Je rassasierai de pain ses indigents;
16 Je revêtirai de salut ses sacrificateurs, Et ses fidèles pousseront des cris de joie.
17 Là j'élèverai la puissance de David, Je préparerai une lampe à mon oint,
18 Je revêtirai de honte ses ennemis, Et sur lui brillera sa couronne.