1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

1 Prière de David. Eternel! écoute la droiture, sois attentif à mes cris, Prête l'oreille à ma prière faite avec des lèvres sans tromperie!

2 Que ma justice paraisse devant ta face, Que tes yeux contemplent mon intégrité!

3 Si tu sondes mon coeur, si tu le visites la nuit, Si tu m'éprouves, tu ne trouveras rien: Ma pensée n'est pas autre que ce qui sort de ma bouche.

4 A la vue des actions des hommes, fidèle à la parole de tes lèvres, Je me tiens en garde contre la voie des violents;

5 Mes pas sont fermes dans tes sentiers, Mes pieds ne chancellent point.

6 Je t'invoque, car tu m'exauces, ô Dieu! Incline vers moi ton oreille, écoute ma parole!

7 Signale ta bonté, toi qui sauves ceux qui cherchent un refuge, Et qui par ta droite les délivres de leurs adversaires!

8 Garde-moi comme la prunelle de l'oeil; Protège-moi, à l'ombre de tes ailes,

9 Contre les méchants qui me persécutent, Contre mes ennemis acharnés qui m'enveloppent.

10 Ils ferment leurs entrailles, Ils ont à la bouche des paroles hautaines.

11 Ils sont sur nos pas, déjà ils nous entourent, Ils nous épient pour nous terrasser.

12 On dirait un lion avide de déchirer, Un lionceau aux aguets dans son repaire.

13 Lève-toi, Eternel, marche à sa rencontre, renverse-le! Délivre-moi du méchant par ton glaive!

14 Délivre-moi des hommes par ta main, Eternel, des hommes de ce monde! Leur part est dans la vie, Et tu remplis leur ventre de tes biens; Leurs enfants sont rassasiés, Et ils laissent leur superflu à leurs petits-enfants.

15 Pour moi, dans mon innocence, je verrai ta face; Dès le réveil, je me rassasierai de ton image.