1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl:

2 Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

3 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.

5 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.

6 Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

8 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

9 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

11 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.

12 Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.

13 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.

14 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

15 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.

16 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.

17 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.

18 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

19 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

20 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.

21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.

22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

23 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.

24 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.

25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.

26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.

27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.

29 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.

30 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.

31 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.

32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?

33 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.

34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

35 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

36 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.

37 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.

38 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.

39 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.

40 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.

41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.

42 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

43 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.

44 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.

45 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.

46 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.

47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

48 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.

49 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.

50 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ]

1 Au chef des chantres. Du serviteur de l'Eternel, de David, qui adressa à l'Eternel les paroles de ce cantique, lorsque l'Eternel l'eut délivré de la main de tous ses ennemis et de la main de Saül. Il dit: Je t'aime, ô Eternel, ma force!

2 Eternel, mon rocher, ma forteresse, mon libérateur! Mon Dieu, mon rocher, où je trouve un abri! Mon bouclier, la force qui me sauve, ma haute retraite!

3 Je m'écrie: Loué soit l'Eternel! Et je suis délivré de mes ennemis.

4 Les liens de la mort m'avaient environné, Et les torrents de la destruction m'avaient épouvanté;

5 Les liens du sépulcre m'avaient entouré, Les filets de la mort m'avaient surpris.

6 Dans ma détresse, j'ai invoqué l'Eternel, J'ai crié à mon Dieu; De son palais, il a entendu ma voix, Et mon cri est parvenu devant lui à ses oreilles.

7 La terre fut ébranlée et trembla, Les fondements des montagnes frémirent, Et ils furent ébranlés, parce qu'il était irrité.

8 Il s'élevait de la fumée dans ses narines, Et un feu dévorant sortait de sa bouche: Il en jaillissait des charbons embrasés.

9 Il abaissa les cieux, et il descendit: Il y avait une épaisse nuée sous ses pieds.

10 Il était monté sur un chérubin, et il volait, Il planait sur les ailes du vent.

11 Il faisait des ténèbres sa retraite, sa tente autour de lui, Il était enveloppé des eaux obscures et de sombres nuages.

12 De la splendeur qui le précédait s'échappaient les nuées, Lançant de la grêle et des charbons de feu.

13 L'Eternel tonna dans les cieux, Le Très-Haut fit retentir sa voix, Avec la grêle et les charbons de feu.

14 Il lança ses flèches et dispersa mes ennemis, Il multiplia les coups de la foudre et les mit en déroute.

15 Le lit des eaux apparut, Les fondements du monde furent découverts, Par ta menace, ô Eternel! Par le bruit du souffle de tes narines.

16 Il étendit sa main d'en haut, il me saisit, Il me retira des grandes eaux;

17 Il me délivra de mon adversaire puissant, De mes ennemis qui étaient plus forts que moi.

18 Ils m'avaient surpris au jour de ma détresse; Mais l'Eternel fut mon appui.

19 Il m'a mis au large, Il m'a sauvé, parce qu'il m'aime.

20 L'Eternel m'a traité selon ma droiture, Il m'a rendu selon la pureté de mes mains;

21 Car j'ai observé les voies de l'Eternel, Et je n'ai point été coupable envers mon Dieu.

22 Toutes ses ordonnances ont été devant moi, Et je ne me suis point écarté de ses lois.

23 J'ai été sans reproche envers lui, Et je me suis tenu en garde contre mon iniquité.

24 Aussi l'Eternel m'a rendu selon ma droiture, Selon la pureté de mes mains devant ses yeux.

25 Avec celui qui est bon tu te montres bon, Avec l'homme droit tu agis selon la droiture,

26 Avec celui qui est pur tu te montres pur, Et avec le pervers tu agis selon sa perversité.

27 Tu sauves le peuple qui s'humilie, Et tu abaisses les regards hautains.

28 Oui, tu fais briller ma lumière; L'Eternel, mon Dieu, éclaire mes ténèbres.

29 Avec toi je me précipite sur une troupe en armes, Avec mon Dieu je franchis une muraille.

30 Les voies de Dieu sont parfaites, La parole de l'Eternel est éprouvée; Il est un bouclier pour tous ceux qui se confient en lui.

31 Car qui est Dieu, si ce n'est l'Eternel; Et qui est un rocher, si ce n'est notre Dieu?

32 C'est Dieu qui me ceint de force, Et qui me conduit dans la voie droite.

33 Il rend mes pieds semblables à ceux des biches, Et il me place sur mes lieux élevés.

34 Il exerce mes mains au combat, Et mes bras tendent l'arc d'airain.

35 Tu me donnes le bouclier de ton salut, Ta droite me soutient, Et je deviens grand par ta bonté.

36 Tu élargis le chemin sous mes pas, Et mes pieds ne chancellent point.

37 Je poursuis mes ennemis, je les atteins, Et je ne reviens pas avant de les avoir anéantis.

38 Je les brise, et ils ne peuvent se relever; Ils tombent sous mes pieds.

39 Tu me ceins de force pour le combat, Tu fais plier sous moi mes adversaires.

40 Tu fais tourner le dos à mes ennemis devant moi, Et j'extermine ceux qui me haïssent.

41 Ils crient, et personne pour les sauver! Ils crient à l'Eternel, et il ne leur répond pas!

42 Je les broie comme la poussière qu'emporte le vent, Je les foule comme la boue des rues.

43 Tu me délivres des dissensions du peuple; Tu me mets à la tête des nations; Un peuple que je ne connaissais pas m'est asservi.

44 Ils m'obéissent au premier ordre, Les fils de l'étranger me flattent;

45 Les fils de l'étranger sont en défaillance, Ils tremblent hors de leurs forteresses.

46 Vive l'Eternel, et béni soit mon rocher! Que le Dieu de mon salut soit exalté,

47 Le Dieu qui est mon vengeur, Qui m'assujettit les peuples,

48 Qui me délivre de mes ennemis! Tu m'élèves au-dessus de mes adversaires, Tu me sauves de l'homme violent.

49 C'est pourquoi je te louerai parmi les nations, ô Eternel! Et je chanterai à la gloire de ton nom.

50 Il accorde de grandes délivrances à son roi, Et il fait miséricorde à son oint, A David, et à sa postérité, pour toujours.