1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

2 Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

3 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

4 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

5 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

6 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

7 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

8 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

1 Psaume de David. A l'occasion de sa fuite devant Absalom, son fils. O Eternel, que mes ennemis sont nombreux! Quelle multitude se lève contre moi!

2 Combien qui disent à mon sujet: Plus de salut pour lui auprès de Dieu! -Pause.

3 Mais toi, ô Eternel! tu es mon bouclier, Tu es ma gloire, et tu relèves ma tête.

4 De ma voix je crie à l'Eternel, Et il me répond de sa montagne sainte. -Pause.

5 Je me couche, et je m'endors; Je me réveille, car l'Eternel est mon soutien.

6 Je ne crains pas les myriades de peuples Qui m'assiègent de toutes parts.

7 Lève-toi, Eternel! sauve-moi, mon Dieu! Car tu frappes à la joue tous mes ennemis, Tu brises les dents des méchants.

8 Le salut est auprès de l'Eternel: Que ta bénédiction soit sur ton peuple! -Pause.