1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

1 Au chef des chantres. Des fils de Koré. Cantique. O Dieu! nous avons entendu de nos oreilles, Nos pères nous ont raconté Les oeuvres que tu as accomplies de leur temps, Aux jours d'autrefois.

2 De ta main tu as chassé des nations pour les établir, Tu as frappé des peuples pour les étendre.

3 Car ce n'est point par leur épée qu'ils se sont emparés du pays, Ce n'est point leur bras qui les a sauvés; Mais c'est ta droite, c'est ton bras, c'est la lumière de ta face, Parce que tu les aimais.

4 O Dieu! tu es mon roi: Ordonne la délivrance de Jacob!

5 Avec toi nous renversons nos ennemis, Avec ton nom nous écrasons nos adversaires.

6 Car ce n'est pas en mon arc que je me confie, Ce n'est pas mon épée qui me sauvera;

7 Mais c'est toi qui nous délivres de nos ennemis, Et qui confonds ceux qui nous haïssent.

8 Nous nous glorifions en Dieu chaque jour, Et nous célébrerons à jamais ton nom. -Pause.

9 Cependant tu nous repousses, tu nous couvres de honte, Tu ne sors plus avec nos armées;

10 Tu nous fais reculer devant l'ennemi, Et ceux qui nous haïssent enlèvent nos dépouilles.

11 Tu nous livres comme des brebis à dévorer, Tu nous disperses parmi les nations.

12 Tu vends ton peuple pour rien, Tu ne l'estimes pas à une grande valeur.

13 Tu fais de nous un objet d'opprobre pour nos voisins, De moquerie et de risée pour ceux qui nous entourent;

14 Tu fais de nous un objet de sarcasme parmi les nations, Et de hochements de tête parmi les peuples.

15 Ma honte est toujours devant moi, Et la confusion couvre mon visage,

16 A la voix de celui qui m'insulte et m'outrage, A la vue de l'ennemi et du vindicatif.

17 Tout cela nous arrive, sans que nous t'ayons oublié, Sans que nous ayons violé ton alliance:

18 Notre coeur ne s'est point détourné, Nos pas ne se sont point éloignés de ton sentier,

19 Pour que tu nous écrases dans la demeure des chacals, Et que tu nous couvres de l'ombre de la mort.

20 Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, Et étendu nos mains vers un dieu étranger,

21 Dieu ne le saurait-il pas, Lui qui connaît les secrets du coeur?

22 Mais c'est à cause de toi qu'on nous égorge tous les jours, Qu'on nous regarde comme des brebis destinées à la boucherie.

23 Réveille-toi! Pourquoi dors-tu, Seigneur? Réveille-toi! ne nous repousse pas à jamais!

24 Pourquoi caches-tu ta face? Pourquoi oublies-tu notre misère et notre oppression?

25 Car notre âme est abattue dans la poussière, Notre corps est attaché à la terre.

26 Lève-toi, pour nous secourir! Délivre-nous à cause de ta bonté!