1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

1 Au chef des chantres. Des fils de Koré. Psaume. Ecoutez ceci, vous tous, peuples, Prêtez l'oreille, vous tous, habitants du monde,

2 Petits et grands, Riches et pauvres!

3 Ma bouche va faire entendre des paroles sages, Et mon coeur a des pensées pleines de sens.

4 Je prête l'oreille aux sentences qui me sont inspirées, J'ouvre mon chant au son de la harpe.

5 Pourquoi craindrais-je aux jours du malheur, Lorsque l'iniquité de mes adversaires m'enveloppe?

6 Ils ont confiance en leurs biens, Et se glorifient de leur grande richesse.

7 Ils ne peuvent se racheter l'un l'autre, Ni donner à Dieu le prix du rachat.

8 Le rachat de leur âme est cher, Et n'aura jamais lieu;

9 Ils ne vivront pas toujours, Ils n'éviteront pas la vue de la fosse.

10 Car ils la verront: les sages meurent, L'insensé et le stupide périssent également, Et ils laissent à d'autres leurs biens.

11 Ils s'imaginent que leurs maisons seront éternelles, Que leurs demeures subsisteront d'âge en âge, Eux dont les noms sont honorés sur la terre.

12 Mais l'homme qui est en honneur n'a point de durée, Il est semblable aux bêtes que l'on égorge.

13 Telle est leur voie, leur folie, Et ceux qui les suivent se plaisent à leurs discours. -Pause.

14 Comme un troupeau, ils sont mis dans le séjour des morts, La mort en fait sa pâture; Et bientôt les hommes droits les foulent aux pieds, Leur beauté s'évanouit, le séjour des morts est leur demeure.

15 Mais Dieu sauvera mon âme du séjour des morts, Car il me prendra sous sa protection. -Pause.

16 Ne sois pas dans la crainte parce qu'un homme s'enrichit, Parce que les trésors de sa maison se multiplient;

17 Car il n'emporte rien en mourant, Ses trésors ne descendent point après lui.

18 Il aura beau s'estimer heureux pendant sa vie, On aura beau te louer des jouissances que tu te donnes,

19 Tu iras néanmoins au séjour de tes pères, Qui jamais ne reverront la lumière.

20 L'homme qui est en honneur, et qui n'a pas d'intelligence, Est semblable aux bêtes que l'on égorge.